Mladý irský básník Conor O´Callaghan (nar.1968), patří k těm autorům, pro než se letargický odpor k místu jejich trvalého pobytu záhadně proměňuje ve zcela specifický druh umanuté náklonnosti, něco na způsob bezděčné lásky. A právě tato fatální věrnost triviu obklopujícímu jeho bydliště se stává prismatem básníkova díla.

O´Callaghan dosud vydal dvě sbírky, Dějiny deště v roce 1993 a velmi úspěšnou knihu Seatown o šest let později. Slovo "seatown" lze přitom překládat velmi volně jako přímořské městečko, v kontextu O´Callaghanova díla toto toponymum označuje básníkovo trvalé bydliště, starou přístavní čtvrť čtyřicetitisícového města Dundalk ležícího těsně pod severoirskými hranicemi. Dundalk nemá u Irů nejlepší pověst. Letmý pohled na něj je výmluvný: donedávna oblíbené skladiště munice Irské republikánské armády, jejíž náčelníci si dosud podávají kliky místních barů; v sobotu pak, jak píše básník, "chodníky pozlacené loužičkami piva" (a nutno dodat, nejen piva); na irské poměry vysoká nezaměstnanost; pivovar, v němž se vaří údajně nejhorší irské pivo; bezměrná nuda řadových domků v monochromní rzi; přístavní čtvrť, slovy básníka "věhlasný rajón přeplněných popelnic, / běsnících psů a splašků, proti jejichž vpádu / za letních příbojů nám nepomůže nic"; přístav sám, pruh betonu s haldami zmoklého polského uhlí, po otevřeném moři ani památky. Pohlédneme-li však za obzor města, může být vše jinak: přímo z nástupiště místního nádraží se otevírá útěšný pohled na táhlé pohoří poloostrova Cooley oddělujícího dundalskou zátoku od severoirského hrabství Down. Holé kopce, žíhané ustavičným přeskupováním stínu, jsou mytickou krajinou, a to nikoli ve vágním slova smyslu. Ve zdejších úvozech se měla odehrát nelítostná řež ústředního a patrně nejznámějšího staroirského eposu Uloupení býka z Cooley. Divukrásná a přitom prostá krajina velkého hrdinského vyprávění tu tak těsně naléhá na tříšť nepříliš důležitého irského města - jak píše básník - "latinskou čtvrť všech chudých lodních nakladačů". Z tohoto ostrého protikladu jako by vyrůstala poezie Conora O´Callaghana: je to poezie napjatá mezi neúprosným okem pozorovatele městského neladu a vzruchu a poklidným, melancholický zrakem přírodního a milostného lyrika.