Snad každé město má své typické symboly. Pokud jedete do Paříže, musíte vidět Eiffelovku, když máte namířeno do Londýna, určitě se projdete po Tower Bridge. Většina návštěvníků Bruselu si zase fotografuje čůrajícího chlapečka. V Kodani mají sochu Malé mořské víly. Ale také - Christianii.

"Christiania - už nejste v Evropské unii" stojí na dřevěné bráně, kterou vstupuji do proslulé drogové čtvrti. Čas jako by se tu zastavil - a to někdy v šedesátých, sedmdesátých letech. Polorozpadlé domy a chatrče jsou pomalované grafitti a na okapech a pouličních lampách vlají umělé květiny. V malých uličkách stojí barely s hořícími uhlíky, u nichž si ohřívají ruce lidé nejrůznějšího věku a vzezření.

"Christiania je z doby, kdy v Dánsku vládla solidarita, kdy lidé byli rádi spolu. Můžete to z tohoto místa přímo cítit - to lidské teplo," říká mi osmadvacetiletý Laas. Do Christianie chodí pravidelně, má tady kamaráda, od kterého kupuje drogy. "Kupuju jointy a hašiš. Gram hašiše vyjde na 50 dánských korun a šest jointů - těch nejlepších - na 200 korun. Je to sice nelegální, ale dělá to mnoho Dánů."

A dělají to už od sedmdesátých let, kdy Christiania vznikla. Tehdy tuto část města opustili dánští vojáci a toho využili příznivci hnutí hippies. Mnoho z nich žije v Christianii už přes třicet let, mají tu své krámky, kluby, poštu. "Někteří normálně pracují, třeba i ve městě. Vím to, protože mnoho z nich znám. Jiní berou nějaké sociální dávky od státu. Ale někteří nedělají nic."

A to se právě původním osadníkům moc nelíbí - myšlenka Christianie se tak prý vytrácí. Thomas, který si, když chodil na střední školu, občas kupoval marihuanu, si myslí, že z Christianie se stává drogové doupě. "Z Christianie se drogy distribuují do celé Kodaně. A někdy už nejde jen o měkké drogy, ale i o tvrdé drogy, třeba i kokain. A to ničí ducha Christianie. Protože lidé, kteří Christianii zakládali, neměli na tvrdé drogy ani pomyšlení. Chtěli jen žít jinak než ostatní."

Vláda proto v posledních letech už není tak tolerantní jako dřív. Potvrzuje mi to i Steffen, který pracuje pro vládnoucí konzervativce. "Dánská vláda řekla, že chce Christianii zlegalizovat. Teď není tato čtvrť legální, protože se tam prodávají drogy a lidé bydlí v bytech, které patří vládě a za které neplatí. Policie proto chce tyto lidi vyhnat a hlavně - vyhnat dealery drog."

S tím ale většina lidí všech možných povolání, se kterými jsem mluvila, nesouhlasí. A také se domnívá, že se to vládě, která není zrovna oblíbená, nepodaří. Vláda se ale nevzdává. Z jejího popudu jsou teď největšími štamgasty Christianie policisté. "Policajti dělají přepadovku v Christianii jednou i dvakrát za týden. Někteří jsou hodně agresivní. Nemají v sobě tu správnou karmu, kterou cítíte z lidí, kteří v Christianii bydlí nebo ji navštěvují."

Současné vládě a její policii se ale podařilo snížit počet dealerů v Christianii o celých sedmdesát pět procent. Šéf kodaňské policie slibuje, že Christianii nenechá na pokoji, dokud z ní drogy úplně nezmizí. Pak by zřejmě ale zmizela z průvodců po Kodani také Christiania.