Tarr, inspirovaný románem László Krasznahorkaie, vytvořil ponuré, výrazově střídmé podobenství o zneužité moci i davovém výbuchu dosud potlačovaných vášní. Do dlouhých, často nehybných záběrů pronikají prvky baladičnosti, ba mystiky, ale současně se vyznačují smyslem pro detailní kresbu ošuntělých reálií - připomínám aspoň místní hospodu, kde se odehraje i úžasná instruktáž o pohybech nebeských těles. Pro Tarra není depresivní zpodobnění zapadlých maďarských lokalit ničím novým: ještě dál v postižení všeubíjející beznaděje došel ve více než sedmihodinovém eposu Satanské tango. Není proto divu, že o Tarrova mnohdy až přemrštěně výlučná, divácky náročná díla nebývá velký zájem. Česká filmová distribuce je dosud pomíjela, televize uvedla toliko adaptaci Shakespearova Macbetha - od té doby však uplynula celá dvě desetiletí. Takže teprve nyní máme příležitost spatřit další Tarrův snímek, který před třemi roky vyhrál budapešťský festival domácí filmové tvorby.

Cyklus otevírá portrét spisovatele, vydavatele a politika Pavla Tigrida nazvaný Pavel Tigrid - Evropan. Přestože Tigrid prožil většinu svého života za hranicemi své vlasti, nikdy pro ni nepřestal pracovat, přemýšlet o ní a komentovat události, které se v ní odehrávaly. Jistě i on svou činností přispěl k pádu komunistického režimu. Možná ještě jiskřivějším glosátorem společenského dění byl po sametové revoluci. V Českém rozhlase pravidelně komentoval veselé i smutné události, jeho glosy vyšly knižně ve vydavatelství Radioservis.

Snímek věnovaný Pavlu Tigridovi natočila Helena Třeštíková během posledních dnů jeho života. Protagonista filmu v něm otevřeně hovoří o své rodině i o různých peripetiích svého života. Tím, že se režisérce podařilo zastihnout Pavla Tigrida ještě naživu, vlastně znovu naplnila svoji celoživotní filmařskou snahu: "Chci zachytit to, co uplývá, ztrácí se a mizí. Byla bych ráda, kdyby díky mojí práci alespoň něco z toho zůstalo," říká k tomu.

Středa 12. 5. 2004 ČT 1 - 20.00 hodin

Hrají Libuše Šafránková, Radovan Lukavský, Oldřich Vízner, Jana Šulcová, Josef Abrhám, Jana Švandová, Petr Štěpánek, Radoslav Brzobohatý, Ondřej Vetký a další.

Snímek se odehrává v japonském zajateckém táboře, kde na sebe osudově narážejí dvě odlišné mentality - orientální a západní. Každá z nich vyznává jiné hodnoty, zatímco zajetí Japonci vnímají jako zneuctění, pro spojenecké vojáky znamená šanci přežít. Do jisté míry uspořádané poměry, vybudované plukovníkem Lawrencem (Tom Conti), však naruší příchod majora Cellierse (i zde David Bowie převědčuje, že vládne záviděníhodným hereckým talentem), jenž se navzdory těžkému onemocnění rozhodne vzdorovat. A pro Japonce se stává otázkou cti jej zlomit. Po slavném velkofilmu Most přes řeku Kwai se tak na obrazovkách ocitá další film, který se zabývá obdobným tématem.

Režisér se snaží bez zastírání zprostředkovat, jak věznitelé, ke krutosti vedeni už svou výchovou i vyznávanými ideály, vnímali své oběti: opovrhovali jimi pro změkčilost, dokonce je podezírali z homosexuality. Velitele tábora však vzpurný zajatec přitahuje i odpuzuje zároveň, konflikt vrcholí v okamžiku, kdy jej Celliers demonstrativně políbí na obě líce, aby zabránil popravě svého druha, jenž neuposlechl rozkazu. Veřejné políbení totiž znamená těžkou urážku a Cellierse stihne krutá odveta - ve zničujících vedrech je po hlavu zakopán do země.

V dialozích se často vrací otázka, kde vlastně stojí pravda, když každá z protivných stran zastává protikladná hlediska. Všimneme si, že je relativizována: za pravdu je nakonec označeno to, co tvrdí vítězové, jak plyne i z poválečné rozmluvy mezi spojeneckým a japonským velitelem. Ošima vypráví povlovně, snad až jakoby suše rýsuje každodenní poměry v táboře, s občasným zdůrazněním hrůzných detailů (například harakiri); dotýká se i sociálního rozvrstvení zajatců a tím ovlivněných rozmíšek mezi nimi. Oceníme péči, jakou věnuje neokázale zlidšťujícímu prokreslení každé z postav - s výjimkou hrdě neústupného majora Cellierse, vyhlížejícího jako spasitel, jenž přichází z jiného světa, aby se za své bližní obětoval.

Pátek 14. 5. 2004 ČT 1 - 20.35 hodin

Sobota 15. 5. 2004 ČT 1 - 14.15 hodin

Neděle 16. 5. 2004 PRIMA - 22.05 hodin

Film s věrohodností až dokumentaristickou přibližuje své hrdiny, začleňuje různé žánrové polohy: zatímco starosvětské chudinské prostředí obklopující rané dětství má blízko k úsměvné idyle, později zjišťujeme, jak nelítostné zákony podsvětí tvrdě poznamenávají každého, kdo se jim podřídí, jak ničí základní lidské city - soucitnost i lásku. Protagonisté se často ocitají pod nevybíravým tlakem, kdy musí hájit holou existenci, kdy se na ně valí brutální násilí, ale i sami dokáží zničit to nejcennější, co by mohli získat. Mistrovsky vedený motiv milostného okouzlení, které vyvrcholí zhrublým znásilněním, patří k nejpůsobivějším. Leone nechce své hrdiny hájit, ale záleží mu na tom, abychom je pochopili; ostatně jsou to spíše drobní příštipkáři zločinu nežli jeho magnáti.

Do ústřední role vnímavého Noodlese Leone obsadil Roberta De Nira, schopného vyhmátnout složité předivo vnitřních proměn; umí postihnout zničující pýchu z bohatství i moci stejně jako pokoru či dokonce zmoudření. Strhující i podmanivá je hudba Ennia Morriconeho, obohacená i o skladby dalších autorů (např. Rossiniho Straku zlodějku v hravě žertovném výjevu z porodince). Konečně zbývá doplnit kameramana Tonina delli Colliho, jenž celé vyprávění nasnímal v pastelových odstínech, aniž by váhal užít zlověstný šerosvit v okamžicích ohrožení.

Tenkrát v Americe je špičkové dílo svého žánru, vedle Coppolova Kmotra možná nejvýznačnější. Doufejme, že zážitek z jeho sledování nesmyjí ani rušivé reklamy.