číslo 20
vychází 3. 5. 2004

Tipy Čro

Johann Christian Cannabich

Po předčasné smrti Jana Václava Stamice v roce 1757 - v necelých čtyřiceti letech- se stal duší mannheimské kurfiřtské kapely jeho žák Johann Christian Cannabich (1731-1798). Ten to měl ovšem snadné, pocházel přímo z Mannheimu a byl synem dvorního hudebníka, hobojisty a flétnisty Martina Friedricha Cannabicha, který měl tu čest vyučovat kurfiřta Karla Theodora hře na flétnu. Christian Cannabich byl už v roce 1744 zapsán jako adept dvorní hudby. Od Jana Václava Stamice dostával hodiny houslí a jako patnáctiletý se stal dvorním hudebníkem. Díky služnému od kurfiřta mohl o čtyři roky později odejít studovat do Říma. Jeho učitelem tam nebyl nikdo menší než Niccoló Jommelli, maestro coadiutore papežského orchestru, podle některých současníků považovaný tehdy za nejlepšího skladatele na světě. V roce 1753 doprovázel Cannabich svého učitele do Stuttgartu, kde byl Jommelli jmenován hlavním kapelníkem. V následujícím roce se Cannabich vrátil do Itálie, do Milána a vzdělával se u Giovanniho Battisty Sammartiniho. Někdy na konci roku 1756 nebo na začátku roku 1757 se vrátil do Mannheimu, připojil se zase k orchestru jako třetí hráč ve skupině prvních houslí a v roce 1758 nebo 1759 byl povýšen na místo koncertního mistra. O to se dělil s houslistou Carlem Josephem Toeschim. Když byl Cannabich roku 1774 jmenován ředitelem instrumentální hudby, měl ze všech mannheimských hudebníků nejvyšší a nejlépe placené místo - místo, které předtím zastával Jan Václav Stamic. Jediným lépe placeným postem byl post kapelníka - to byla doména Holzbauerova - s povinnostmi na poli vokální hudby, především opery. V roce 1778 se dvůr přestěhoval do Mnichova. Mannheimští hudebníci byli sloučeni s již existujícím mnichovským orchestrem a výsledkem bylo takovéto obsazení: 34 houslistů, 7 violistů, 8 violoncellistů a 6 kontrabasistů, mezi hráči na dechové nástroje bychom našli 7 flétnistů, 5 hobojistů, 4 klarinetisty, 5 fagotistů a 8 hornistů. Zejména hráči na dechové nástroje museli žasnout nad výjimečnými schopnostmi svých nových kolegů. Hudební aktivity orchestru byly zřejmě z finančních důvodů omezeny. Hrál teď nejen při dvorních příležitostech, ale i na veřejných koncertech. Christian Cannabich měl na starosti pravidelné koncerty pro milovníky hudby, tzv. Liebhaberkonzerte, založené v roce 1783, a pro tyto příležitosti psal symfonie. Během posledních let jeho působení v Mnichově byl počet dvorních hudebníků snížen z 95 na 70 a šetřilo se i na platech. Cannabich nakonec dostal jen třetinu svého ročního platu a považoval proto za nezbytné podniknout koncertní turné, které by zlepšilo jeho finanční situaci. Zemřel v roce 1798 během návštěvy svého syna Karla ve Frankfurtu nad Mohanem. Karl Cannabich se pak vrátil do Mnichova, aby převzal místo koncertního mistra a v roce 1800 i ředitele dvorní hudby. Christian Cannabich je dnes známý nejen jako Stamicův nástupce v mannheimském orchestru, ale především díky tomu, že se dobře znal s Wolfgangem Amadeem Mozartem. V cyklu pořadů Trylek vstoupíme do světa hudby Johanna Christiana Cannabicha společně se souborem Camerata Köln, s komorním orchestrem Lukas Consort, vedeným Viktorem Lukasem, a s orchestrem Nicolaus Esterházy Sinfonia, který řídí Uwe Grodd.

JARMILA NOVOTNÁ