číslo 20
vychází 3. 5. 2004

Tipy Čro

Bohuslav Martinů podle Carla Goldoniho

Opery Bohuslava Martinů - to je zvláštní kapitola, jež stojí za pozornost. Úspěchy prvních oper byly střídavé - ne každý ze čtrnácti titulů se dočkal přesvědčivého úspěchu a ocenění. Názvy některých se ocitly pouze v hudebních příručkách a zdálo se, že postupem času ztratí poslední šance na jevištní provedení. Při pozornějším pohledu a konfrontaci s osudy dalšího velkého množství českých oper vzniklých ve dvacátém století však nemůžeme přehlédnout, že zub zapomnění se přece jenom nemusí zachovat vždy krutě. Opery Bohuslav Martinů nás čas od času zajímají Jsou koncipovány moderně, s ohledem na nová hledání, jež probíhala po celé minulé století a pokračují nadále. Jejich velkou předností jsou i náměty, dobrá libreta, smysl skladatele pro kompozici dramatických děl. Nemáme na mysli Juliettu či Řecké pašije - ty budí trvalou pozornost po celém světě. Mirandolina, komponovaná podle veselohry Carla Goldoniho, stojí co do zájmu a prezentace kdesi uprostřed. V loňském roce slavila velký úspěch na Wexford Festival v jižním Irsku. Vzhledem k tomu, že měla premiéru v roce 1959 v Praze (titulní roli nezapomenutelným způsobem tehdy ztvárnila Maria Tauberová), leckdo je i dnes ještě velmi překvapen, že původní jazykový originál byl italský. Na zmíněném festivalu byla právě tak uvedena. Původní italský námět, italská jazyková verze a především vynikající italští interpreti v čele s Riccardem Frizzou - to je záruka mimořádné inscenace. Supraphon byl pohotový, převzal původní živý záznam BBC do své produkce a může se tak pochlubit první edicí na CD a v pořadí už desátou kompletní nahrávkou operního díla Bohuslava Martinů. V úterním Rondu si ji představíme.

BOHUSLAV VÍTEK