číslo 20
vychází 3. 5. 2004

Tipy Čro

Létající Holanďan odpálil bombu ve Vídni

Znáte systém ruských matrošek, kdy ta největší obsahuje o něco menší, a ta zase ještě menší, až dojdeme k zcela miniaturnímu děťátku? Divná otázka v souvislosti s Wagnerovým Bludným Holanďanem, ale není tak docela od věci, zvláště když se zamyslíme nad tím, jak tento příběh vznikl. Někdy na počátku čtyřicátých let 19. století Richard Wagner četl knihu Heinricha Heineho Paměti pana Schnabelewopského. Ta novela je o úplně něčem jiném, než o létajícím Holanďanovi - tak bychom totiž měli překládat romantickou operu Der Fliegende Holländer - ale v její sedmé kapitole je pomyslná divadelní hra, kde se s touto legendou poprvé setkáme. Další matroška přijde ve vlastním příběhu Wagnerovy opery a konečně ta nejmenší je obsažena v Sentině baladě ve druhém dějství, kdy norská dívka prohlašuje v extatickém rozpoložení, že ona sama je odhodlána věčně prokletého muže zachránit. Jenže ve vídeňské inscenaci režisérky Christine Mielitzové není Senta nevinnou dívkou, která obětuje svůj mladý život, aby svou věrnou láskou zachránila pronásledovaného Ahasvera moří, nýbrž fanatickou teroristkou, jež se odpálí jen kvůli tomu, aby do důsledku realizovala myšlenku příběhu, o němž nábožně pěje ve své baladě. Inscenátorka chce poukázat na skutečnost, kam by to zřejmě vedlo, pokud by člověk své ideály a jakési vysněné, značně nejasné absolutno prožíval na úkor druhých. Naprostá poslušnost a oddanost, přesahující rámec vlastní smrti, je aktuálním tématem, které můžeme vysledovat u soudobých náboženských zaslepenců.

IVAN RUML