Neděle 16. 5. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04
Repríza 20. května v 14.30

Až do léta 1648 se švédský zápas s Habsburky odehrával hlavně v Německu. Bavorské ozbrojené síly přestaly prakticky existovat, protože je porazily spojené švédsko-francouzské oddíly. A právě to byl počátek posledního velkého vpádu Švédů do Čech. Útočníci se přitom mohli opřít o významný opěrný a zásobovací bod, který drželi ve svých rukou - hrad a město Cheb. Oddíly švédského generála Königsmarka se přes Plzeň a Rakovník vydaly na Prahu. V ní tehdy ležela jenom malá císařská posádka, dobýt ji však nebylo rozhodně snadné. Městské hradby sice byly poškozeny častými boji, dobrá obrana je však mohla hájit poměrně dlouho. Čas. Ten hrál ve švédských plánech důležitou roli. V okamžiku podepsání mírové smlouvy, který mohl nastat každým dnem, by byl i konec loupení, a bohatá kořist, jakou Švédové v Praze tušili, by jim asi už navždycky unikla. Bylo to jasné i generálu Königsmarkovi. Jak se do té Prahy dostat? Podobné otázky vířily Köningsmarkovi hlavou do doby, než mu vyplavalo na povrch vědomí jméno: Arnošt z Ottowaldu. Arnošt z Ottowaldu byl náramně rozezlen na velitele pražské posádky hraběte Colloreda, který stále odkládal jeho povýšení, které mu výslovně slíbil sám císař. Arnošt měl dostat místo velitele posádky v Chebu. Arnošt se pokusil změnit pána. Tedy císařské za Švédy.

Uprostřed července vedl Arnošt z Ottowaldu s generálem Königsmarkem dlouhý rozhovor. Arnošt se zavázal, že mu pomůže dobýt Malou Stranu a Hrad - bez ztráty jediného muže. Už za deset dní nato (25. července 1648) bylo Königsmarkovo vojsko jenom kousek od Prahy, v Dobrovízi (dočítáme se v knize o Slavných bitvách našich dějin, v kapitole sepsané historikem Antonínem Kostlánem). Na svou přítomnost zbytečně neupozorňovalo, stále schovávalo se po lesích a setrvalo v nich až do soumraku. Nadešel teplý letní večer a pak noc z 25. na 26. červenec 1648. Bylo půl třetí ráno. Právě teď nastala ta nejlepší chvíle pro Arnošta z Ottowaldu. Mezi břevnovským klášterem a Loretou vedla úzká stezka, kterou používali dělníci, když vozili kámen na opravu hradeb. Arnošt ji dobře znal. Teď se spolu se stovkou dalších mužů tou stezkou plížil, až se všichni dostali do těsné blízkosti hradeb. Na jednom místě (za kapucínským klášterem) se hradba provalila - a právě tam ji Arnošt se svými společníky vcelku hravě přeskočil...

Bez velkých potíží obsadili Švédové tu noc nejen Malou Stranu, ale i Pražský hrad. Konečně se dočkali kořisti, o kterou jim šlo. Rabování a loupení bylo mohutné. Do rukou dobyvatelů padl nejen poklad hraběte Šlika, schovaný ve Strahovském klášteře, ale i přímo pohádkový majetek městského velitele hraběte Colloreda, který jim utekl v poslední chvíli, když jenom tak, jak byl, v noční košili, skočil do malé loďky a přeplavil se na druhý břeh.