Z odkazu lidové hudby čerpá v posledních letech stále víc českých a zvláště moravských kapel, že by obavy ze ztráty "národní identity" na prahu unijního Babylonu? Ale kdepak, mladí muzikanti zkrátka zjistili, že je přirozenější poohlížet se po domácích zdrojích než kopírovat zahraniční produkci, v tom horším případě pak usoudili, že na celosvětovém vzmachu world music se mohou přiživit i oni. Mezi skupiny, které se k vlastním kořenům neobracejí z ekonomických důvodů, ale z hlubokého vnitřního přesvědčení o smysluplnosti takového konání, patří jak už zavedený Orchestr zpěváka, operního režiséra a muzikálového herce Tomáše Kočka, tak vítěz soutěžní části loňského ročníku festivalu Zahrada, vyškovská skupina Koňaboj. Obě formace mají na trhu ještě čerstvá alba.

Směřování Tomáše Kočka ovlivnil Ulrychův Nikola Šuhaj Loupežník (album Do kamene tesané aneb Ondráš) stejně jako verše valašského básníka Ladislava Nezdařila, jež ve svých začátcích zhudebňoval (alba Horní chlapci a Sadné zrno). Postupně se propracoval k autorskému rukopisu, v němž se folklorní tradice mísí s jeho osobitými muzikantskými představami, a na další desce, sbírce písní vzývajících ducha posvátného místa starých Slovanů, beskydské hory Hodovnice, se již rozdíl mezi lidovkou a lidovkou inspirovanou skladbou takřka zcela setřel. Platí to i novince Tomáše Kočka a Orchestru nazvané Do tanca! Jak název napovídá, jde o album tanečních písní lidového původu (severní Morava a Slezsko) i původních; oproti starším deskám je rytmičtější a zvukově barevnější. Zpěvák pečlivě dbá na to, aby k folklornímu materiálu přistupoval s úctou (úzkostlivě pečuje např. o výslovnost různých nářečí), ale nebojí se pracovat ani s fantazií (ve skladbě Zbojnicky zvrtek rekonstruuje stejnojmenný nedochovaný tanec).

Zatímco Kočkův Orchestr má za sebou alb již pět, sedmičlenná skupina Koňaboj cédéčkem Já sa koňa bojím debutuje. Její členové mají za sebou nejrůznější hudební zkušenosti - zpěvačka Jiřka Šmukařová začínala ve folklorním sdružení Tatran, kapelník a kytarista David Řehák zase v metalové kapele, houslista Milan Šána přišel z romské party Terne čhave. Repertoár Koňaboje tvoří lidové písně z Horňácka, Valašska, ale i východního Slovenska či rusínské oblasti, opatřené rockovým aranžmá. Recept to není nikterak originální, před více než deseti lety ho dovedli k dokonalosti Redl a Pavlica na společném albu AG Fleku a Hradišťanu. Od té doby se však nepodařených a povrchních pokusů o křížení rocku s folklorem objevilo tolik, že se až sluší před poctivostí a promyšleným přístupem Koňaboje smeknout. Stejně jako před péčí, kterou soubor věnoval obsahu a grafické podobě bukletu svého alba (což ostatně platí i o Tomáši Kočkovi).

MILAN ŠEFL