Dluhy Karle Erbové splácí kulturní společnost jen velmi pomalu - je to možná i tím, že spisovatelka a básnířka je věřitelkou, která neupomíná, ba mnohé položky mávnutím ruky odepisuje. Tak se stalo, že tuto autorku patnácti básnických knih nenajdeme v žádném "velkém" slovníku českých spisovatelů..

Narodila se roku 1933, ale její publikační rozběh byl roku 1969 stržen a zastaven. Zásluhou redaktora literární redakce Českého rozhlasu Rudolfa Matyse byl rozhlas po dvacet let jedinou publikační platformou, jež jí byla k dispozici, nikoli však pod vlastním jménem (občanské jméno spisovatelky je Papežová, ale její skutečné vlastní básnické jméno je Karla Erbová).

Po roce 1989 se pustila Karla Erbová energicky do práce ve své rodné Plzni, kde sice už dávno nebydlí, je tu však členkou Střediska západočeských spisovatelů. Stala se patronkou a předsedkyní poroty literární soutěže Tachovská reneta, strůjkyní spisovatelských setkání, propagátorkou vzájemnosti s francouzskou a polskou literaturou, srdečnou přítelkyní všech, kteří potřebují literaturu ke svému životu. Byla vyznamenána Cenou města Plzně v roce 1995, Cenou Jana Zahradníčka v roce 1999 a v roce 2003 Cenou Bohumila Polana, kterou vypisuje Středisko západočeských spisovatelů pro knihu poezie a prózy, vydanou v předchozím roce. Karla Erbová dostala cenu pojmenovanou po plzeňském intelektuálovi, kritikovi a kulturnímu publicistovi Bohumilu Polanovi za knihu Liánový most, v níž jsou verše související s básnířčiným rodištěm Plzní, verše z cest po Čechách i cizině: střídmé, bez lítostivého chvění, hluboce citové verše, v nichž čtenář cítí životní bolest i moudrost a optimismus jejího překonávání.