Sopranistka
Milada Šubrtová, dlouholetá sólistka opery Národního divadla v Praze, zůstává v
povědomí diváků a posluchačů jako nezapomenutelná Krasava nebo Taťána a
především jako ideální Rusalka. Ačkoli jedinečně vynikala v lyricko-dramatickém
oboru, její schopnosti byly ještě větší.
Milada Šubrtová představuje typ skutečné operní
primadony, první dámy operního souboru, jaký znalo 19. století, který ale postupně
vymizel. Spojovala velký hlas s koloraturní pohyblivostí, což ji speciálně
předurčovalo k interpretaci dramatických rolí vyžadujících brilantní pěveckou
techniku. V takovém repertoáru zahájila svou kariéru ve Velké opeře 5. května v
Praze, ale po začlenění této scény do Národního divadla se musela několik let
spokojovat s malými úlohami, až potom jako Anička v Čarostřelci, Ludiše v Braniborech
a zejména vítězstvím v mezinárodní pěvecké soutěži Pražského jara v roce 1954
se prosadila v operním souboru na čelné místo.
Přestože výrok poroty oceňoval
její "bohatě vybarvený, krásný, poněkud zaostřený, ohromně nosný a
průrazný dramatický koloraturní soprán" a "ušlechtile svítivé výšky i
v pianissimu", neobyčejné nadání Milady Šubrtové zejména pro italskou a
francouzskou operu její mateřská scéna neuměla anebo nechtěla plně využít. Díky
rozhlasu si můžeme jednu z úloh tohoto okruhu přiblížit: je to Leonora ve Verdiho Trubadúrovi
na nahrávce pořízené pražským studiem roku 1955, kterou v digitální rekonstrukci
rozhlas vysílá k poctě významného životního jubilea paní Milady Šubrtové.
MILAN POSPÍŠIL