Politiku od každodenního života neoddělíte. Snad se od ní uchráníte na pár dnů na chalupě, ale i tady na vás vykoukne ze skládky v lesním zákoutí ekologický vykřičník a i z té chalupy si musíte dojít pro nákup do obchodu. Toužíte-li odletět za hranice všednosti někam k moři, kromě těch domácích, českých, obklopí vás i vztahy mezinárodní. S politikou jsme spojeni už tím, že jsme všichni občany státu, členy rodiny, obyvateli obce, zákazníky v obchodě, klienty své pojišťovny a hlavně je tu práce, která nás živí. O mnohém si každý rozhoduje podle své vůle, ale o něčem je rozhodnuto podle toho, kde žije, protože společnost má své mantinely v zákonech, zásadách, zvyklostech a kulturní úrovni.

Už proto bych si přála, aby si tyto řádky přečetli i ti, kteří o sobě tvrdí, že je politika vlastně ani tak moc nezajímá. Vím, že jich není málo. A mám leckdy pocit, že tihle - jak by asi řekl Karel Čapek - "mimolidé" ovlivňují život víc, než si ti ostatní zaslouží. Právě tím, že svůj nezájem demonstrují pramalou kapičkou přemýšlení. No - jak asi budou volit poslance Evropského parlamentu? A nebo spíše volit ani nepůjdou?

Však už je to tady. Opět máme volební kampaň. Nejvíce o sobě dávají vědět parlamentní strany, honosící se třemi přednostmi: už předem vědí, ke kterému z klubů Evropského parlamentu by případně příslušely a už dnes spoléhají na jeho podporu. Mají osobnosti, známé z domácí politiky, a ještě k tomu dostatek financí. Něco jim sice darovali spříznění sponzoři, ale gró peněz si samozřejmě vydělaly tím, že dostaly hlas od voličů, což státní pokladna odměňuje. Ujišťujeme se, že takovým způsobem si platíme demokratické prostředí činnosti soupeřících politických stran. A tyto volby si z pokladen vyberou slušný obnos. Třicet milionů vydá v této kampani ODS. A to jí navíc vytištění desítek tisíc brožur zaplatila evropská frakce EPP-ED. Z tisíce billboardů na nás budou vrhat úsměvy její kandidáti a počítačoví nadšenci si mohou popovídat i nevážnou formou na jejích internetových stránkách. Nejsou žádní suchaři. Komu se povede dobrý vtip o Evropské unii, může vyhrát i večeři s poslancem Janem Zahradilem. Sociální demokraté vsadili opět na autobusovou eurokaravanu, která projíždí městečky a vesnicemi a lidovci dokonce šíří vůni dobrého pečiva ze své pojízdné pekárny. Vsadili prý na symboliku pohoštění povidlovými koláči. Přibližně stejnou částku - asi pět milionů - věnují předvolební kampani komunisté. Také mají své billboardy, na nichž se dvanáct evropských hvězdiček slévá v jedinou, velkou rudou hvězdu. Přes krutou stopu, jakou zanechal v historii komunismus v sovětském bloku, hlásí se ke komunistickým, dělnickým a radikálně ekologickým stranám západních zemí, které si v Evropském parlamentu vydobyly také svou frakci. Nu, to už říká víc než jen tváře. Na tváře vsadili Nezávislí s Vladimírem Železným a Janou Bobošíkovou a stejně tak i Nezávislá erotická iniciativa s pornohvězdou Dolly Buster a Strana Viktora Koženého. Evropští demokraté Jana Kasla vstoupili do kampaně sice se štítem bojovníků za čistější praktiky domácí politiky, ale znají je hlavně ti, kdo se zajímali o pražský magistrát, a navíc jim na paty šlape chudoba. Ti další se snaží ze všech sil, aby se alespoň o nich vůbec něco vědělo. Nu a všichni bez výjimky se teď pídí po odpovědi na otázku: co na voliče nejvíc platí? Na co dají, čeho si všimnou?

Jedni spoléhají na to, že značná část společnosti, která považuje za nejlepší televizní pořad Tele Tele, dá na to, co jim nejčastěji padne do očí, bez ohledu na kvalitu. Jaképak přemýšlení! Jiní jsou přesvědčeni, že se do paměti mnohých výrazněji zapíše něco hmotného, třeba PVC taška s potiskem, tužka s logem a nějaké to pivo. Vidíte přece - jak úspěšné jsou obchodní řetězce se svým "a ještě navíc přidáme..." Nu a jsou i takoví, kteří věří, že jejich věrní chodili k volbám vždycky, a přijdou zas. Tak jaképak obavy!

Kdo čte noviny či poslouchá rozhlas, vyslechl toho o sjednocující se Evropě i o Evropském parlamentu patrně už dost. Jen si tu skutečnou epochální změnu, spočívající v otevřeném trhu a silné, dravé konkurenci, ještě neumíme v praxi představit. Rozpačité a vyhýbavé komentáře některých představitelů naší země, špatně zakrývající upřednostňování osobních hledisek oproti zájmům republiky, rozsely spíše strach a obavy místo potřebného sebevědomí. A to si v evropských strukturách budeme muset hodně věřit, protože ohrožení nepředvídatelným terorismem už nebere hranice na vědomí dávno. Ale jako každé administrativě, prospělo by těm už existujícím institucím Evropy legislativní zjednodušení. V tom Češi asi profesory dělat nemohou, ale přičinlivými žáky by se stát mohli.