číslo 22
vychází 17. 5. 2004

Zpět na obsah         

Názory, komentáře


TELEVIZNÍ GLOSÁŘ

Místo hokeje

Vize večerů, kdy budou naši reprezentanti na obrazovkách ČT slavně vítězit ve finálových bojích hokejového mistrovství světa, patří každoročně k černým můrám tuzemských komerčních televizí. Tím spíš letos, kdy obdivné pohledy celého hokejového světa měly mířit přímo do Prahy. Nakonec bylo vše jinak. Na předčasném Waterloo našich hokejistů vydělala právě Nova, když se onen zachmuřený víkend ujala zklamaných a opuštěných fanoušků, kterým místo nervy drásající sportovní podívané nabídla další porci poněkud voyeurského vzrušení při sledování další selekce v rámci maratónského hledání české SuperStar.

Ani nečekaná ztráta atraktivity části programu nedělního večera však žel asi nijak nezvýšila šance reprízy třetího dramatu z volného cyklu o obětech postižených zločinem posunout se do zorného úhlu většího počtu diváků. Svědek scenáristy Miroslava Sovjáka a režiséra Petra Slavíka přitom patří mezi několik málo titulů původní televizní dramatiky minulých let, které si diváckou pozornost zaslouží. Nejen pro nevídaně autentický herecký výkon Jaromíra Hanzlíka v hlavní roli, ale především jako dramaticky svébytná, věrohodně stylizovaná reflexe opomíjené reality.

Nedělní Svědek nebyl jedinou dramatickou reprízou "hokejového" týdne, která si zaslouží zmínku. Příkladem pravého opaku, tj. titulu, jehož sledování bylo zoufalou ztrátou času už při premiéře, natož dnes, byl každý z deseti znovu odvysílaných dílů seriálu Šípková Růženka. Někdejší snaha České (Československé) televize doplňovat chybějící žánrové položky programové nabídky měla svou logiku snad v dobách před vznikem komerční televize. Pokoušet se však o něco podobného o hodně později už nemělo žádný smysl. Přesto před několika málo lety vyrobila ČT diletantský pokus scenáristy Jana Míky a režiséra Jaroslava Hanuše o seriálovou červenou knihovnu. Exhumovat Šípkovou Růženku z archivu a deset týdnů po sobě stavět na odiv své trapné selhání právě v době, kdy se jedná o existenčně nutných penězích, je od ČT hloupý risk.

Rozdělení rolí mezi komerční a veřejnoprávní obrazovku není pouhým teoretickým rozumováním. Překročit hranici lze i opačným směrem - mimo prvoplánovou komerční atraktivitu. Názorný důkaz lze potkat každý čtvrtek večer na prvním programu ČT. Právě tehdy a tam se mohou diváci znovu setkávat s Draculovým švagrem, dvanácti minihorory, které před lety podle povídek Miroslava Švandrlíka natočil režisér Karel Smyczek pro TV Nova. Ta si s jejich umírněnou střízlivostí nevěděla rady už tenkrát, jak dokazují tehdejší pozdně noční premiéry. Veřejnoprávní obrazovce jejich dnešní návrat sluší.

JAN SVAČINA