číslo 22 |
|
Rozhlasová publicistika |
|
Český rozhlas 2 - Praha, 29.května 16.04 hodin Zadáno pro herce Pavla Lišku
"Co vám mám říkat, já jsem ještě v páté třídě chtěl být hudebním skladatelem a to už jsem byl ve věku, kdy bych měl mít rozum. Napsal jsem svůj sen do dotazníku, čím bych chtěl být. A učitelka se ptala: ?Ty na něco hraješ???- ?Ne, proč?? divil jsem se. Později jsem psal kýčovité básně." "Ale hercem jste se stal. Udělejte mi idiota," poprosil jsem v zápětí velmi naléhavě. A Pavel Liška si z dlaní udělal oslí uši, zašklebil se a vydal několik nesouvislých zvuků. Určitě gesto, které rozhlasoví posluchači ocení. "Ne, vážně. Já jsem měl štěstí, že je tady nová generace režisérů a ti mají zájem o takové herce, jako jsem já. Například Saša Gedeon." "Ale štěstí samo o sobě nic neznamená," namítl jsem úplně stejně, jako kdysi Františku Filipovskému, který mi také říkal, že měl hlavně štěstí, štěstí a štěstí. A také jsem si vzpomněl na paní Stellu Zázvorkovou, která mi nedávno vyprávěla, jak jí režisér Miloš Forman jednou tvrdil, že ze všeho nejdůležitější je mít štěstí. "No, říká se, že herec musí mít tři věci: talent, píli a štěstí. A já si opravdu myslím, že u mě převládá právě štěstí, protože pilný rozhodně nejsem. Začnu něco dělat až tehdy, když mi teče do bot a hrozí ostuda." "Ale bez talentu by vám ani ono údajné štěstí nepomohlo natočit několik dobrých filmů." Odpovědí bylo pokrčení ramen. Gesto, které opět vynikne zejména v rozhlase. Přesto vám poslech pořadu Zadáno pro Pavla Lišku doporučuji. Sice všechna jeho gesta neuvidíte, ale i tak je setkání s tímto hercem zajímavé. Jak také jinak, když má štěstí. VLADIMÍR BERNÁŠEK |