V České republice se rodí málo dětí a dělá nám to starosti. Jsou ovšem země, kde řeší problém zcela opačný. Například v Číně, jejíž obyvatelé tvoří šestinu světové populace. Samotný fakt, že každý šestý člověk planety je Číňan, by vládě v Pekingu nevadil, představuje to nesmírný mocenský význam, ale uživte takovou hordu lidí. A tak už léta komunistická vláda razí politiku "jedno dítě a dost".

Odložené dítě na ulici viděla Jenny poprvé v deseti letech. To bylo v roce 1984. Novorozeně zabalené v šátku našla po cestě do školy a hned jí bylo jasné, že je to děvčátko. Pod tlakem manželů, příbuzných a silné kmenové tradice se zoufalé matky totiž zbavovaly dcer, aby mohly znovu otěhotnět, a věřily, že porodí syna.

První seznámení s čínskou politikou "jedno dítě a dost" bylo tedy pro školačku Jenny dost kruté, ale čekala ji další překvapení. "Já i moje sestra jsme se narodily ještě před rokem 1979, kdy začala vláda politiku uplatňovat, takže to vlastně bylo bez problémů. Jenže můj otec chtěl syna, aby zachoval rod, takže se odhodlal k nebezpečnému kroku - matka znovu otěhotněla a porodila nelegální dítě." Jenže o tom tehdy Jenny neměla ani ponětí, její matka těhotenství skrývala, syna porodila na venkově u rodičů a věděli o tom jenom nejbližší příbuzní. Kdyby se to dozvěděly úřady, bylo by zle. Otec byl totiž voják, čekal by ho vyhazov z práce, vysoká pokuta, ztráta veškerých sociálních jistot a možná i vězení.

"Mého bratra vychovávala babička na venkově, já jsem o tom neměla ani potuchy. Když ale otec v armádě skončil a vrátil se do města, teprve tehdy jsem se poprvé s bratrem setkala. Jemu bylo pět a mně třináct. Bylo to překvapení, ale věřím, že je to můj bratr, protože jsme si hodně podobní," vzpomíná Jenny.

Čínská vláda se snaží udržet nízkou porodnost, aby byla schopna obyvatele nasytit. Většinoví Číňané národnosti Chan mohou mít jenom jedno dítě, lidé z národnostních menšin pak mohou mít děti dvě. Obyvatelé měst toto nařízení víceméně dodržují, na venkově ale vliv ústřední vlády citelně slábne. "Na vesnici chtějí mít lidé syna za každou cenu. Samozřejmě že vědí, že je to nezákonné, přesto to ale pořád zkoušejí. Když jsem vyrostla, tak jsem se nakonec dozvěděla, že i všichni tři bratři mého otce mají ilegální syny," říká Jenny.

Důsledky populační politiky čínské vlády a kulturní tradice jsou mnohdy hrozivé. Existují zde vesnice, kde potkáte pouze mladé muže nebo chlapce, děti ženského pohlaví jejich matky nedonosily. Muži se teď ale nemají s kým oženit, a tak manželky kupují z vesnic na jihu Číny nebo od pašeráků, kteří ženy unášejí. Zprávy o rozsudku smrti nad pašeráky žen a dětí se pak pravidelně objevují v čínském tisku.

Březnový sjezd čínských komunistů žádnou změnu v populační politice nepřinesl. "Jedno dítě a dost" představuje nadále oficiální stanovisko vlády. S prudkým ekonomickým rozvojem Číny se ale mění priority obyvatel - mladí lidé chtějí vydělávat peníze, rodinu plánují na pozdější časy a věk novomanželů se prokazatelně zvyšuje. Přesto předpokládaný letošní půlprocentní přírůstek je v konečném důsledku kolem 15 milionů lidí. Podle demografů bude do roku 2010 žít v Číně 1 miliarda 400 milionů lidí.