Básnířka Christine Lavantová, vlastním jménem Habernigová, rozená Thouhanserová, se narodila jako deváté dítě havíře a lovce tchořů v roce 1915 v Korutanech. Christiane od narození špatně slyšela a viděla, trpěla bolestmi hlavy, revmatismem a astma; do 14 let měla otevřené rány, špatně léčené tuberkulosy zanechaly stopy. Celoživotní chudoba. Sedm let s přerušením navštěvovala obecnou trojtřídku, pak ještě jeden rok měšťanku. Když její sourozenci opustili domov a rodiče na konci 30. let zemřeli, vdala se za mnohem staršího malíře. Bída však neutekla, ba ani osamělost. Ve dvaceti letech se pokusila o sebevraždu, po níž následoval pobyt v ústavu pro choromyslné. Zápisky z tohoto období vyšly až po básnířčině smrti.

V letech 1948 a 1949 vyšly Christine Lavantové první básně a povídky. Lavantová sama kdesi vzpomíná, že psala "už vždycky". Četla během výdělečného pletení, co ve své domovské vsi sehnala. Když poznala Rilkeho básně, bylo jí 33 let. Říká, že ji zasáhly "jako šíp". A rázem si přivlastnila i jeho výraz. Štýrská básnířka Paula Groggerová na ni upozornila v roce 1948 v jednom známém vydavatelství. Nejprve vyšlo Lavantové autobiografické vyprávění Dítě, o rok později sbírka veršů Nedokončená láska (tuto Rilkem silně ovlivněnou sbírku Lavantová později ke svému dílu nezařadila). Její jazyk se brzy osvobodil. Má vlastní naléhavý rytmus, často konečný rým, řeč čerpá a představivost napájí z venkovského prostoru. A také z pověstí, legend a Bible. Básnířčina výpověď o vlastním utrpení je otřesná a naléhavá. Její naprosto osobitá a nová obraznost je srozumitelná i bez interpretací. Rakouský literární kritik Ludwig von Fiker nazývá její básně výstižně "rouhavé modlitby". Lavantová byla vyznamenána literárními cenami - Traklovu cenu a v roce 1970 i rakouskou státní cenu. Zemřela v roce 1973.

Stěžejní lyrické dílo Christine Lavantové je obsaženo ve třech sbírkách: Žebrácká miska, Vřeteno v měsíci a Paví skřek. Malý výběr z její tvorby pro rozhlas připravila česká spisovatelka a malířka Gertruda Gruberová-Goepfertová. Uvádíme v pravidelném cyklu Svět poezie pod názvem "Paví křik".