Písničky z druhého břehu, ČRo 2 - Praha, 5. června, 21.04

Od kapely, která napřesrok oslaví třicet let existence, jistě nelze čekat zásadní stylové změny; přesto je nové album Vladimíra Mišíka & ETC... Umlkly stroje trochu jiné než pět let stará, poslední řadová deska Nůž na hrdle. Je to dáno i personálními změnami, které v ETC... proběhly.

Namísto zdánlivě nepostradatelných členů však zatím vždy přišla - řečeno s fotbalovými bafunáři - adekvátní náhrada: za Vladimíra Kulhánka Jiří Veselý, za Stanislava Kubeše Petr Pokorný... Jen hostem je na novém albu už i Jaroslav Nejezchleba, jeho violoncello ovšem leckde nahrazují housle či viola Mišíkova "dvojčete" Jana Hrubého, což možná k ETC... opět přivede ty posluchače, které v devadesátých letech poztráceli. Stačí si poslechnout křehkou novinku Nad usínající milovanou s textem Vladimíra Holana a Hrubého štkavou violou a chtě nechtě se vybaví Stříhali dohola malého chlapečka.

Holanova dojemná báseň o lidech, kteří se ve snech vracejí "tam, kde nic není", samozřejmě není jedinou "chvilkou poezie", kterou album Umlkly stroje nabízí. Mišík tu promlouvá i verši Ivana Wernische (Noční chodec), Václava Hraběte (Kdybych už měl umřít) a především Jiřího Dědečka (Řek mi doktor, Když se kouří konopí, Velikej hever), jehož sarkasmus a groteskní vidění světa vhodně vyvažují smutnější místa desky. Těch je tu víc než na většině starších Mišíkových alb, přesto člověk nemá pocit, že naslouchá jednomu dlouhému funébrmarši. Mišík totiž zpívá o stáří i smrti se stejným nadhledem, s jakým vypráví hospodské historky - třeba tu o chlapíkovi, který cestou z flámu k manželce přišel. Když pak zpěvák pustí k mikrofonu kytaristu Pavla Skálu (country rocková Vedle), máte pocit, že vám v přehrávači někdo v mžiku vyměnil disk.

"Mládí se vytrácí, hlad střídá sytost," zpívá Mišík v písni Andělé nade mnou, syrovém blues, které otevírá jeho desáté album s ETC... Naštěstí je Mišík stále hladový muzikantsky, jeho novinka není "spokojená", naopak - za tou spoustou dobré hudby a skvělých textů jsou cítit měsíce příprav, pilování i pochybností. A výsledek stojí za to.

MILAN ŠEFL