Člen slavné hudební rodiny Bendů se jako mnoho českých muzikantů prosadil v 18. století v Německu. Zde také sáhl po německém textu J. Ch. Brandese - zpracování báje o Ariadně, která zachrání Thesea z krétského labyrintu, ale ten ji posléze opustí. Benda pro své dílo zvolil melodramatickou formu, což vzhledem k tématu bylo šťastné. (Šlo o první významný scénický melodram v evropské literatuře vůbec, Benda pak vytvořil ještě další, např. Medeiu.) Ariadna na Naxu byla po prvé úspěšně provedena v roce 1775 v německé Gotě. V Bendově zpracování se mluvené slovo střídá s hudbou. Pouze výjimečně, v dramatických okamžicích - např. v závěru - ,se přednes a hudba spojují. Na nahrávce pořízené v lomnickém kostele sv. Mikuláše se podílela Komorní filharmonie Pardubice vedená dirigentem Jaroslavem Krčkem a recitátoři Jitka Molavcová a Alfred Strejček (německý text přeložil Václav Renč). Působivá a dramatická Bendova hudba, citlivě vedený orchestr i výkony recitátorů činí z nahrávky velmi kvalitní hudebně-dramatický počin. Zejména Jitka Molavcová tu znovu prokazuje, že je herečkou i recitátorkou nevšedního výrazového bohatství a emocionální výbavy. (Připomeňme si její výkon v dramatické disputaci Jana ze Žatce Oráč a smrt.)