číslo 25
vychází 7. 6. 2004

Zpět na obsah         

Rozhlasová publicistika


ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ

Český rozhlas 1 - Radiožurnál; sobota - premiéra 13.05, repríza ve 22.10

Kalkata

Pavla JazairiováKalkata, hlavní město Bengálska, je vedle Bombaje a Dillí jednou ze tří hlavních indických metropolí. Už příjezd do tohoto města je ohromující. Nádraží Howrah ústí na stejnojmenný most, slavný železný klenutý most přes řeku Huglí. Je srovnáván s mostem v australském Sydney, nikoli však co do provozu. Most nad Huglí je prý nejvíce používaným mostem na světě - denně po něm přejede víc než sto tisíc vozidel a lidí po něm chodí nepočítaně - jeden za druhým bosí nosiči, hlavu zatíženou nákladem, rychlým krokem kráčí na druhý břeh.

Z autobusu se dívám na Kalkatu - seskupení zaprášených domů zanesených odpadem, návěští, filmové plakáty, politické slogany, srp a kladivo. Bengálsku už desítky let vládnou komunisté, ale bez dopadu na divoké tržní hospodářství. Kalkatu také v pravidelném rytmu paralyzují stávky pracujících - zejména státní zaměstnanci žádají vyšší platy, nižší daně atd.

Kalkata s okolím má asi 18 milionů obyvatel a denně se sem stěhují další. K uprchlíkům z Bangladéše, které město nestrávilo, se přidávají další ze sousedního zuboženého Biháru. Hledají v Kalkatě obživu, práci - obojí krutě schází. Rozdělení koloniální Indie a vznik Bangladéše v roce 1971 Kalkatě vzaly zdroje surovin, na kterých stál místní průmysl. Statisíce nezaměstnaných se nyní snaží žít ze zbytků města. Místní slumy jsou jedny z největších v Indii, ale lidé, kteří tam bydlí, aspoň ještě mají střechu nad hlavou. Není náhodou, že Matka Tereza založila své útulky pro děti a umírající právě v Kalkatě.

Zde se žije na chodníku. Ráno se lidé myjí u veřejných vodovodů, na chodníku v černé špíně se vaří, spí, chodí na záchod, rodí se zde děti. Na zdi nebo na zábradlí srolovaná plachta, lidé leží na kusu lepenky nebo igelitu. Na chodníku se také umírá. Postavy přikryté špinavým hadrem, nohy pokryté boláky - jsou mrtví? Žijí ještě? Staří lidé, malé děti. Psů na ulici je snad ještě víc než bezdomovců. Někteří lidé se snaží něco dělat, prodávat nějaké drobnosti, ale většinou žebrají. Jsou jich tisíce, statisíce.

Kalkata vždy byla a je i nadále kulturní metropolí Bengálska. Jsou zde velké a slavné univerzity, zde se narodili a žili slavní indičtí spisovatelé - velký mystik Rámakrišna zde došel osvícení. Kalkata má moderní funkční metro, v dopravních zácpách stojí řady luxusních terénních vozů. Vstupy do řeky jsou zanesené ohavným odpadem ze stok, lidé se však ve svaté vodě Huglí koupou a také ji pijí. V řece plavou říční delfíni, lekníny a někdy mrtvá těla. V novém Parku tisíciletí se procházejí milenci a voda mocné Huglí svítí jako stříbro.

PAVLA JAZAIRIOVÁ