číslo 25 |
|
Tipy |
|
TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 469 České nevolnictví zblízka Na venkově se v dobách po třicetileté válce setkáváme s poměrně ostře rozlišenou škálou poddaných od statkářů a chalupníků, což byli ti praví "osedlí", přes podsedky k baráčníkům a podruhům. Jenom osedlí tvořili skupinu "sousedů", jenom oni "patřili k obci". Nebo lépe řečeno "trpěli s ní", totiž mohli se zúčastnit shromáždění sousedů, mohli se stát konšely či obecními staršími, podíleli se na samosprávě vsi. Neosedlým taková práva nenáležela .Všední život rozeznával "osedlé" a "neosedlé" podle toho, kdo měl celý potah, tedy dva koně nebo dva voly. Takový sedlák byl "potažník", který byl povinen potažní robotou. Kdo spřežení neměl, ten byl vrchnosti povinen toliko robotou "vejchozí", to znamená pěší. Ať osedlí nebo neosedlí, ať zámožní nebo chudí venkované, odpradávna byli povinni vrchnosti robotní prací. Vyplývá to ze starobylého vztahu manství čili poddanství nebo také "člověčenství". Obě strany tenkrát chápaly vztah jako samozřejmý, spravedlivý a jednou provždy daný. Za dědičný pronájem půdy byl poddaný "smlouvou člověčenství" připoután ke svému lennímu pánovi dvojím svazkem. Jednak poutem osobním totiž slibem věrnosti, poslušnosti a úcty, současně však i břemenem věcným - povinností platu a služeb, robot na prvním místě.
JOSEF VESELÝ |