Americké melodramatické vyprávění o ženách (pět příběhů, kterými se prolétají osudy a životní křižovatky několika zcela odlišných žen), kterým k nalezení vnitřního klidu pomůže zjištění, že existují horší věci než samota vzniklo v roce 1999, kdy ho podle vlastního scénáře natočil Rodrigo Garcia, syn spisovatele Gabriela Garcii Marqueze.

Úterý 22. 6. 2004 PRIMA - 11.30 hodin

Režie Martin Frič. Hrají Vlasta Burian, Oldřich Nový, Jaroslav Marvan, Meda Valentová, Zorka Janů, Anna Steimarová, Václav Trégl, Theodor Pištěk a další.

Středa 23. 6. 2004 ČT 2 - 19.55 hodin

Čtvrtek 24. 6. 2004 ČT 2 - 15.50 hodin

Filmařky Marie Šandová a Kristina Vlachová natočily v roce 1997 snímek Bez milosti, který podle nich přináší nové poznatky o Pikově osobnosti i okolnostech jeho smrti. Za přispění odborného poradce Zdeňka Váliše strávily hodně času v archivu na Invalidovně, kde narazily na unikátní materiály, například na takzvaný Klosův archiv. "Měly jsme v ruce řadu důležitých písemností, například i ručně psané poznámky náměstka ministra spravedlnosti o popravách," upřesňuje Marie Šandová a pochvaluje si skutečnost, že mohly mluvit s několika lidmi, kteří byli generálu Píkovi blízcí, například s generálem Macháčkem. U těch, kteří Heliodora Píku připravili o život, už takové štěstí neměly.

Sama Šandová například kontaktovala Dr. Vaše, jednoho z těch, kteří se na rozsudku smrti nad Heliodorem Píkou podíleli: "Mnohokrát jsem s ním telefonicky mluvila a přemlouvala ho, aby ve filmu vystoupil. On nás ale tvrdošíjně odmítal. Nakonec jsme ho natočili jen jediný záběr, jak zavírá dveře. Cítím, že jeho slovo by dokumentu prospělo," vzpomíná režisérka. Mluví-li pak o soudním líčení, které s panem Vašem proběhlo, je smutná: "To jednání vyšumělo kamsi do ztracena. Dr. Vaš pak dokonce vydal spisek nazvaný Moje perzekuce. Když jsem ho viděla, vůbec jsem nevěřila, co je možné v naší zemi vydat!"

Podle Marie Šandové to souvisí s obecnou situací, která u nás patnáct let po listopadu 1989 panuje. "Dodnes nebyla potrestána většina komunistických zločinů. S tím se rozhodně nemůžu smířit. Pokládám to za skandální, myslím si, že v naší zemi bují právní i morální nihilismus. Odpovědnost konkrétních lidí za konkrétní skutky se přitom dá přesně dokázat," říká hořce Marie Šandová. Přiznává, že pracovat na těchto látkách je složité. "Není lehké dobrat se pravdy a mnohdy z toho jsem unavená. Nesmí se to ale vzdát!", prohlašuje filmařka s odhodláním. Zlo je podle ní zlem, vražda vraždou. "Musí se pojmenovat a pochopit. A měly by se o tom točit filmy," uzavírá Marie Šandová, která si současně stýská, že podobná témata je stále složitější uplatňovat i v České televizi.

(top)

Pátek 25. 6. 2004 ČT 1 - 20.35 hodin

Sobota 26. 6. 2004 ČT 1 - 21.00 hodin

Režisér Gregory Hoblit zůstává i na poli vypravěčství podřízený současným klipovým trendům, důraz je položen na akčnost, na pohrávání si se záhadami i jejich okamžitým řešením. Vzniká až nepříjemný dojem, že veškeré postupy i motivy jsme již někdy viděli, natolik převažují klišé a stereotypy. Hoblit se ostatně všemi silami snaží vytvořit dílko, které by zcela naplňovalo divácká očekávání, aniž by kamkoli vybočilo. I zapojení senzačních komponentů (ať již je to polární záře, která porušuje magnetické pole a vlastně takové spojení umožní, nebo slavný baseballový turnaj) nakonec zůstává na úrovni sice lákavé, ale přece jen ornamentální atrakce. Ani konfrontace různých časových poloh nedospívá k cílenějším postřehům, avšak téměř dvě hodiny napínavé podívané určitě poskytne.

Neděle 27. 6. 2004 ČT 2 - 13.25 hodin

Tahiti je největším ostrovem Francouzské Polynésie. Je součástí Návětrných ostrovů, má rozlohu 1.042 km2 a žije tu kolem 116 tisíc obyvatel. Markézy jsou sopečným souostrovím ve východní části Tichého oceánu. Na 1.274 km2 žije necelých 7 tisíc obyvatel. Je také součástí Francouzské Polynésie, autonomního zámořského území Francie. Tolik několik stručných encyklopedických údajů. Polynésie je pro nás exotickým kouskem světa, kam se mnoho z nás nikdy v životě nepodívá. Stěží by nás napadlo hledat tu české stopy. A přece je jich tu víc než dost! Právě o nich vypráví jedenáctidílný dokumentární cyklus kameramana Martina Kratochvíla a scenáristy a režiséra Jiřího Tesaře Příběhy z jižních moří.

"Na Tahiti jsem se poprvé dostal díky rodině pana Josefa Vychodila v roce 1994," vzpomíná na impuls k natočení seriálu režisér a upřesňuje: "Panu Vychodilovi bylo v té době sedmadevadesát let a Tahiťané o něm mluvili jako o posledním originálním Čechovi na jejich ostrově." Čechů tu ale bývalo po dlouhá léta víc, jak o tom ostatně svědčí jména jejich dnešních potomků (najdeme tu řadu Prokopů, Duchků, Otčenášků, Zimů či Benáčků).

S myšlenkou na usazení krajanů v Oceánii přišel jako první Milan Rastislav Štefánik. Na Tahiti strávil skoro rok a mimo jiné tu postavil hvězdárnu a několik meteorologických stanic. Zkoumal i možnosti zdejšího podnikání; všechny plány ovšem brzdil zoufalý nedostatek pracovních sil. Štefánik proto vymyslel, že by na Tahiti přišli ti Slováci, kteří původně mířili do Ameriky. Na jeho myšlenku navázal v roce 1923 Miloš Řivnáč. Jak o Štefánikovi, tak o Řivnáčovi a především o jejich tahitských aktivitách se v cyklu Příběhy z jižních moří dozvíme mnohem víc. Seriál připomene i osudy dalších "zdejších" Čechoslováků a jejich projektů. Seznámí diváky se smutným hrdinou Janem Duchkem (kterému nemoc zabránila opustit zapadlou vesnici, ale jehož potomci patří dnes na ostrově Hiva Oa k nejváženějším) a také s česko-francouzskou společností Markézy.

"V cyklu samozřejmě šumí příboj a palmy sklánějí koruny k laguně, podstata našeho vyprávění je ale v dosud neznámých příbězích Čechů a Slováků v Oceánii," říká o svém televizním seriálu režisér Jiří Tesař. Své zážitky z práce na seriálu pak shrnuje: "Pro dokumentaristu není větší potěšení, než objevit zajímavý, dosud neznámý příběh. Příběh československé kolonizace v Oceánii právě takový je."