číslo 26
vychází 14. 6. 2004

Tipy
Českého rozhlasu

Deštík, prška a bouře v hudbě Vivaldiho

Ryšavý kněz z Benátek, skladatel, houslista a učitel v ústavu pro šlechtické dcery anonymních otců měl také co do činění s Prahou. V roce 1725 vyšel tiskem jeho soubor 12 koncertů psaný pro knížete Venceslava von Morzina. Sedm z nich neslo programní názvy a první čtyři známé jako Quatro stagioni se dočkaly neslýchané popularity. Další tři jsou známé jako Mořská bouře, Potěšení a Lov. Koncert Jaro byl v zápětí zakomponován do hudby Laudate Domino de coelis Michela Corretta a Jean Jaques Rousseau ho přepsal pro sólovou flétnu. Cyklus si oblíbil i francouzský král Slunce Ludvík XIV. a vyžadoval jeho provedení i ve zcela neočekávaných chvílích. Roční doby byly vůbec velmi frekventovaným tématem a žijí v odkazu mnoha dalších skladatelů včetně Haydna a Čajkovského či Piazzoly. Vivaldi podložil své roční doby textem popisných sonetů (nejsou podepsány jménem nějakého literáta, má se tedy zato, že jejich autorem je sám skladatel) a jejich náladu přenesl pak do hudby. Můžeme tedy sledovat celkem věrný přepis sonetů do hudby a velmi snadno objevíme ve zvuku sólových houslí i smyčcového ansámblu "něžně klokotající pramínky", nehledě na zobrazení situace, kdy "nebe se náhle pokryje černým pláštěm" - to vše v první části cyklu. Podobná hudba doprovází "hromy a blesky zvěstující bouři" a konečně závěr koncertu Léto, kdy "na obloze se už blýská a hřmí a kroupy bičují obilí". Doplněk k výběru z cyklu Čtvero ročních dob je korunou díla - koncert zvaný Mořská bouře má titul nanejvýše výmluvný.

RAFAEL BROM