Má televize "moc", nebo pouhý "vliv"? Hádání o tato dvě slovíčka patří k evergreenům domácího televizního folklóru, zejména od dob, kdy Vladimír Železný rozjel na TV Nova svou úpornou, každosobotní sebepropagační kampaň. Dočasně jinam zamířila diskuse za opozičně-smluvního pokusu o politickou zteč Kavčích hor, aby se vrátila zpět k Železnému ve chvíli, kdy se lidový ředitel změnil v populistického politika a věhlas televizního vševěda obratně směnil za senátorský mandát. Léta někdejšího pravidelného vymývaní mozků prostřednictvím orwellovských půlhodinek účelových polopravd, lží, demagogie a štvaní přinesla minulý víkend doktoru Železnému další zisk - tentokrát v podobě poslaneckého mandátu v Europarlamentu. Nakolik to může být další "zisk" pro obyvatele České republiky, kteří za aktivity okázalého odpůrce Evropské unie (zatím) zaplatili deset a půl miliardy korun, je víc než sporné. Jistým ziskem je tak jen další pětiletý "imunitní" odklad pro samotného Velkého manipulátora. A mezitím se bude doma volit prezident.

Jinak k diskusi o vlivu a moci obrazovky první domácí volby do Evropského parlamentu nijak výrazněji nepřispěly. Hodiny a hodiny předvolebních spotů, ve kterých tentokrát Dolly Buster dojila krávu, kreslený Jan Zahradil skákal o tyči, Petr Hannig pěl vesničanům a Helmut Gänsel sliboval, že konečně najde poklad, zaujaly jen svou krystalicky čistou stupiditou, vítězící snad i nad teleshoppingem, ve kterém se smaží vejce na kapotě auta. Prakticky však mohly ovlivnit nanejvýš neúčast voličů. Jediným věcným argumentem v úvahách o aktuální roli televize v právě vyhraném boji populárních tváří proti myšlenkám a programům, byl opět účelový výběr těch, kterým bylo dovoleno promlouvat z obrazovky k voličům. Diskusní Poslední slovo, k němuž v předvečer voleb "zapomněla" Prima pozvat do studia např. zástupce Strany zelených, kteří v předvolebních průzkumech dlouhodobě atakovali pětiprocentní hranici, je jen jedním z příkladů.