Z mnoha písniček českých autorů, které v roce 1935 zazněly ve filmech uvedených v premiéře od června až do konce roku, natočily domácí gramofonové firmy Ultraphon a Esta již jen pouhých pět melodií. Zahraniční gramofonové firmy, které měly v ČSR své zastoupení a vedly také český repertoár, v tomto období na nahrávání písniček z českých filmů překvapivě již téměř rezignovaly. Pouze společnost Columbia (organizačně již od roku 1932 zařazená do anglického koncernu EMI) natočila na své gramodesky jedinou filmovou melodii, a to polku Zednická autorů J. Dobeše a S. Razova. Ta zazněla - ještě s dvěmi dalšími písničkami stejných autorů - v komedii Cácorka natočené podle stejnojmenné divadelní hry Anny Ziegloserové. V tomto úspěšném filmu určeném především nenáročnému lidovému publiku účinkoval v barových scénách R. A. Dvorský se svým orchestrem a pan kapelník zde dokonce se svými Melody Boys zpíval písničku Čím to asi může být. I když Dvorský byl v té době jedním z hlavních akcionářů prosperující firmy Ultraphon, k natočení na gramodesky tento foxtrot nedoporučil. Ani třetí písničku z filmu Cácorka - waltz Až to srdce lačné - gramodesky žádné značky nezaznamenaly.

Ještě doplňme, že kromě již zmíněné nahrávky na etiketě Columbia vyšla polka Zednická ještě v podání orchestru Harryho Hardena a se zpěvem anonymního tenoristy na etiketě Esta. Matrici s touto nahrávkou tehdy tato gramofonová firma lisovala též na objednávkovou etiketu ASO určenou pro stejnojmenné obchodní domy firmy Anders a syn, Olomouc-Praha.

Pro další červnovou premiéru roku 1935 - film Pozdní láska - napsal úspěšný skladatel populárních písniček Josef Stelibský waltz Sbohem mé štěstí. Tklivým textem (Vím, že bude lépe odejít - sbohem, mé štěstí, good bye. Vím, že se rozední - sbohem, má lásko, good bye. Zapadnout, ve světě najít si kout, na všechno zapomenout - dřív, než bude pozdě odejít, raděj si říct good bye...) opatřila jeho melodii dvojice K. Melíšek a J. Mottl, jinak též spoluautoři scénáře tohoto filmového dramatu pojednávajícího o lásce zaslepené mamonem. Na gramodeskách tento waltz vyšel pouze v jediné verzi: za doprovodu orchestru R. A. Dvorského ho nazpívala Čechoameričanka Tessa Lorelli pro firmu Ultraphon, která ho vydala i na své vedlejší laciné etiketě Artona.

Na nevěrné lásce a majetkových poměrech v dobře situované advokátské rodině postavili zápletku svého filmu První políbení režisér Vl. Slavínský a jeho spoluscénárista E. A. Longen. Na gramodesky bylo z tohoto filmu natočeno pouze titulní tango J. Dobeše, opět s textem dvojice Melíšek - Mottl. Na značku Esta ho za doprovodu orchestru Harryho Hardena nazpíval Bedřich Vaník, pro etiketu Ultraphon ho nahrál orchestr Harryho Ostena se zpěvem dívčího Bajo-tria a Oldřicha Kováře. V barové scéně filmu První políbení zazpíval tuto melodii slovenský operetní tenorista a divadelní režisér Štefan Munk, který prakticky po celá třicátá léta minulého století vystupoval na několika českých operetních a divadelních scénách, naposledy v letech 1935-1941 v pražském Novém divadle Oldřicha Nového.

Diskofily možná zaujme informace, že Štefan Munk natočil v roce 1935 v berlínském nahrávacím studiu firmy Odeon za doprovodu tanečního orchestru kapelníka Otto Dobrindta několik tanečních písniček určených pro slovenský trh - vedle tenoristů Františka Kryštofa Veselého, Štefana Hozy a Janka Blaha tak byl dalším slovenským populárním zpěvákem, který v meziválečné ČSR nahrával na gramodesky taneční písničky.

Ale vraťme se ke zbývajícím českým filmovým premiérám roku 1935. V září přišlo do kin melodrama Král ulice režiséra M. Cikána. Jako autor hudby, představitel hlavní role a spoluautor scénáře tohoto filmu (poprvé na plátně se v něm objevila tehdy čtrnáctiletá Sylva Langová), je uvedený Karel Hašler. Ten si zde navíc zazpíval vlastní tango s názvem Na světě máme jedinou, které vyšlo na gramodeskách obou domácích značek: na etiketu Esta ho s orchestrem H. Hardena nazpíval Vašek Konvička se sborem, zatímco firma Ultraphon v souladu s námětem tohoto filmu, kterým byli pouliční zpěváčci, nechala tuto písničku natočit jednak v "salonní" verzi orchestrem H. Ostena a zazpívané Bajo-triem s O. Kovářem, aby ji jen o měsíc později nechala nazpívat též dvojicí velice populárních skutečných pouličních zpěváčků Blahník a Gratz, kteří ji doprovodili pouze svými houslemi a akordeonem.

Poslední filmovou melodii roku 1935, která byla natočená na gramofonové desky, složil Saša Grossmann na slova textaře skrytého pod pseudonymem Petr Wok. Jmenovala se Jediná lásko má..., zazněla ve filmu Osudná chvíle a na etiketě Ultraphon vyšla se zpěvem O. Kováře, kterého v této nahrávce doprovodil opět orchestr H. Ostena. V textu tohoto tanga mnohokrát ve spojitosti s partnerem či partnerkou zaznívají slůvka "já" "jen" a "jediný": ...ta tvoje hvězda byla jen moje. Věřím jedině v tebe, v pravou tvou lásku, v tu jedinou. V žití jsem pouze tebe miloval, tobě pak svoje srdce daroval, z lásky dal. Kdo víc než já, může lásku dát. Šťasten budu jen žíti v manželství s tebou, věřím jen v čistou tvou duši, šlechetné srdce, má jediná... atd. Další dvě melodie z filmu Osudná chvíle - waltz Ber úsměv můj a foxtrot Peníze, peníze - nebyly na gramodesky natočeny.

K tomuto značně nepovedenému filmu režiséra V. Kubáska jen ještě dodejme, že měl plnit osvětovou úlohu: varoval před střídáním partnerů v lásce a byl dokonce proložen krátkou dokumentární sekvenci upozorňující na nebezpečí pohlavních chorob. Dobový tisk ho označoval za "výchovný film z oboru lékařství", "český sexuální film", nebo "film poučný" (jeho výroba byla podpořena finančním příspěvkem ministerstva zdravotnictví).

Z produkce českých filmů roku 1935 se na žádné gramodesky nedostaly ani nahrávky populárních písniček například z filmů Barbora řádí, Pan otec Karafiát nebo Vdavky Nanynky Kulichové.

Na závěr ještě uveďme, že v českých kinech sklízely v roce 1935 velké úspěchy také filmy zahraniční: jmenujme například americký dobrodružný snímek Tarzan (k jeho premiéře dokonce natočila firma Ultraphon zvláštní reklamní gramodesku v českém i německém znění), hudební film Broadway Melody 1936 nebo sovětskou veselohru Celý svět se směje s hudbou I. Dunajevského. Nahrávky nejúspěšnějších melodií z těchto a dalších zahraničních filmů bylo možné zakoupit buď v původních verzích na dovážených gramodeskách, nebo s českými texty v podání českých tanečních orchestrů a nazpívané domácími zpěváky.

Melodie z českých filmů uvedených do kin v roce 1936 si připomeneme hned po prázdninách v posledním zářijovém týdnu.

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz