Neděle 4. 7. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04
Rrepríza 8. července v 14.30

Roku 1663 se dala na pochod obrovitá armáda osmanských Turků a jejich spojenců - tatarských a kozáckých jezdců. Soudobé zprávy jako obvykle přeháněly, ale tentokrát nebyly daleko od pravdy, když tvrdily, že muslimská lavina měla 200 000 hlav (na rozdíl od císařských ozbrojených sil pod vedením Raimunda Montecuccoliho, který dokázal postavit pouhých 30 000 vojáků). Aniž naráželi na větší odpor, dorazili Turci k Budínu, u Ostřihomi překročili Dunaj a vrhli se na Nové Zámky, čili na nejpevnější, současně však neuralgický bod habsburské obranné linie. Po krátkém obléhání se tříapůltisícová posádka vzdala přesile. Nové Zámky byly nejdůležitější pevností v Uhrách, do kterých tenkrát patřilo i Slovensko.

Když osmanská vojska vpadla na Slovensko, nic je nezastavilo - jejich hordy se vevalily na Moravu, pronikly až k Brnu a Olomouci a také do Slezska. Ta pohroma připomínala útok kobylek. Turci všude kořistili a zanechávali po sobě hotovou spoušť. Podle dobových kronik zavlekli tenkrát Turci do otroctví na 150 000 lidí. Koncem roku 1663 je zastihla nečekaná zima. Stáhli se do oblasti Balatonu, kde mínili přečkat do jara. Přestávku v boji lépe využila habsburská strana. Akutní pocit ohrožení z východu zmobilizoval k dočasné solidaritě snad půlku jinak rozhádané Evropy: papež Inocenc poslal peníze, četná německá knížata poskytla císaři pomocné sbory, pětitisícovou jednotku postavila v boji s pohany i jinak nepřátelská Francie, a na jaře roku 1664 se drama na frontě začalo odvíjet v režii křesťanské koalice. Ústřední válčiště se soustředěným tlakem spojenců nejprve přesunulo ze Slovenska na jih, do středních Uher. A tam, u svatého Gottharda na řece Rábu, se po sérii dílčích bitev odehrála rozhodující řež, ve které se vyznamenaly i české oddíly: 1. srpna roku 1664 zde generál Montecuccoli zahnal Turky na útěk. Vítězství ale vyčerpalo poslední císařské síly, takže Turci v poklidu vyklidili bojiště a odtáhli do bezpečí. Poněkud podivné vítězství. A ještě podivnější mír, který byl uzavřen na dvacet let, přičemž Turci zůstali pány všech nedávno zabraných slovenských i uherských pevností včetně strategicky důležitých Nových Zámků.