Televize je účinné anestetikum citů. Skutečné tragedie a lidská neštěstí degradovala obrazovka už dávno do role anonymního zpravodajského folklóru pomíjivých obrazů vzdáleného světa, který se diváků nijak zvlášť netýká. Emoce televizního publika daleko častěji a úspěšněji spouštějí laciné náhražky reality v podobě virtuálního světa - od cukerínu telenovel po kašírovaný děs horrorů. Přirozená touha po autenticitě prožitku však přežívá i v televizi. Příklady nabízí i obrazovka těchto dnů.

O megashow Česko hledá SuperStar, která mnoho týdnů spolehlivě válcovala veškeré - nejen televizní - dění, bylo už napsáno snad úplně všechno, možné i nemožné. S podivem si ve vypuklém mediálním šílenství málokdo povšiml zásadní vady krásy celého nadnárodně vyšlechtěného komerčního projektu: Je jistě možné vyrobit a hlasováním mas si nechat posvětit univerzálně použitelnou formu pro pozdější naplnění libovolným obsahem. Reálně je však podobný obchodní tah v rozporu nejen s kdysi normálním vývojem od osobitosti k věhlasu (viz Beatles, ale např. i Karel Gott). Stejně postrádá i producentskou logikou předem vykalkulovaného obchodu "oživlého" záměnnými loutkami a la Spice Girls či Lunetic. V podstatě je tak SuperStar velkolepým konkursem na neexistující roli. Konkursem, ve kterém se zárukou vyhrává jen sama televize, která ho vysílá.

Důvodů, jak může podobná forma bez obsahu tak uhranout milióny diváků, je víc. Především jde o x-tou reprízu pohádky "jak prostá dívka ke štěstí přišla". Podstatnou součástí této názorně, živě a na pokračování odehrané pohádky je i výše zmíněná touha televizního publika po autentickém emocionálním prožitku. Hra na city v přímém přenosu, který umožňuje spoluprožívat v klidu a pohodlí domova trému, napětí, slzy zármutku i štěstí sympatických mladých hrdinů, je pro diváka mimořádným bonusem. Poněkud úchylný fakt, že se to vše odehrává podle negativního klíče postupné eliminace nejslabších, je téma spíš na rozsáhlou studii než na glosu. I proto, že princip škodolibého voyaerství, který zvlášť nechutně předvádí hra na "Hvězdnou pěchotu", dnes suverénně vládne většině televizních soutěží a reality show napříč zeměkoulí.

Emocionální angažmá milionového televizního publika právě názorně předvádí i jiná veleshow na pokračování - přenosy z fotbalového mistrovství Evropy. V kontextu souboje dětí o příslib vstupenky do umělohmotného světa slávy a peněz mají střetnutí nejlepších národních jedenáctek starého kontinentu přece jen větší tradici, smysl i perspektivu. A pokud se našim bude nadále dařit, možná i srovnatelnou sledovanost.