Čtvrtek 15. 7. 2004 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 9.00 hodin

Když litevský hudebník Geringas, ročník 1946, vyhrál v roce 1970 Čajkovského interpretační soutěž v Moskvě, požádal ho Karen Chačaturjan, místo Rostropoviče, který připravoval vlastní turné, aby hrál jeho violoncellovou sonátu na koncertním vystoupení v Německé spolkové republice, kam se tehdy vydala celá skupina sovětských tvůrců v čele s všemocným předsedou skladatelského svazu Chrenikovem. Když se David vrátil ze svého prvního a také posledního západního turné a navštívil svého učitele Rostropoviče, aby mu vyprávěl o svých zážitcích a předal mu malý hudební dárek z cesty, mihl se ve dveřích rusovlasý člověk. Byl to Alexander Solženicyn, který byl tehdy zbaven možnosti publikování a Rostropovič ho zaměstnal na své "dače" jako zahradníka. Po odeslání protestní dopisů nejméně do čtyř novinových redakcí se i jeho jméno vytratilo z koncertních programů (až roku 1974 dostal výjezdní vízum) a David Gerinags spolu se svou komorní partnerkou, klavíristkou Taťánou Schatzovou stáli při Rostropovičovi po celou dobu jeho moskevského pobytu. Geringas, přestože nemohl v rozhovorech zmiňovat jméno svého učitele, zařadil do svého koncertního programu na ruských turné jeho ďábelskou Humoresku op. 5, která vždy spolehlivě oslovila publikum. K jeho vystoupení s hudebními přáteli z Vilniusu v Moskvě na koncertech Litevských dnů už ale nedošlo. V roce 1976 uspořádal Rostropovič vzpomínkový koncert k nedožitému 70. výročí narození Dmitrije Šostakoviče a jako sólistu violoncellového koncertu č. 1 pozval Davida Geringase. Tak se uzavřel kruh, který zahájila jeho úspěšná vystoupení na interpretačních soutěžích v letech 1969 až 1970. Deset let poté hrál Geringas při oslavách 80. narozenin Šostakovičových v Hamburské opeře jeho Moderato ze Sonáty op. 40 z neznámého rukopisu, který byl uložen v Ústředním státním archivu pro hudbu a literaturu v Moskvě. Rostropovič říkal svému žáku, že musí být desetkrát lepší než ostatní, pokud chce dosáhnout úspěchu a David Gerngas si vzal jeho slova k srdci. Dnes šíří dobré jméno Rostropovičovy interpretační školy jak na koncertních pódiích, tak jako profesor vysoké hudební školy v Lübecku. Jeho umění uslyšíte v závěrečném koncertu MHF Pražské jaro v nesmrtelném violoncellovém koncertu h moll Antonína Dvořáka.