Oratorium - kantáta Jindřicha Felda pro sóla, smíšený sbor a symfonický orchestr na text Kosmovy kroniky je rozsáhlou a interpretačně náročnou kompozicí. V tvorbě skladatele jde o dílo výjimečné, neboť do té doby u něj převažovala komorní a symfonická hudba. Invenčního a velice vzdělaného (mj. skvěle jazykově vybaveného) hudebníka zřejmě lákal význam Kosmova díla pro českou historii, a kulturu, kompoziční možnosti, které skýtají jeho různé dějové i významové vrstvy i latinský text. Vzhledem k rozsahu díla však mohl vybrat pouze část Kosmova líčení, podle jeho uvážení podstatného a zároveň poutavého: z doby pohanské např. příchod družiny praotce Čecha na naše území, pasáže o Krokovi a jeho dcerách, o Libuši a Přemyslovi; z doby křesťanské si zvolil především hlavní události a osobnosti desátého století. Závěr tvoří dovětek o Kosmově smrti. Autor rozdělil kantátu do dvou hlavních oddílů (doba pohanská a křesťanská) a dále ji člení na dvanáct částí. Hudba je plně podřízena textu (ve zpěvních partiích latinskému); od narativních partií se vypíná k dramatickým pasážím, od nadšeného líčení krás nové vlasti k hymnicky velebenému díkůvzdání, od vzrušené či hněvné dikce k patosu (Libušina proroctví), či dále k pasážím vyjadřujícím vroucí víru. Latina zpěvních částí (překlad lze sledovat v průvodní brožuře) je pro lepší srozumitelnost proložena českým textem vypravěče. Živá nahrávka byla pořízena v Rudolfinu v říjnu 1993 se sólisty Magdalenou Hajóssyovou - soprán, Vladimírem Doležalem - tenor, Jiřím Kubíkem - baryton a Klemensem Slowioczkem - bas, part vypravěče interpretoval Radovan Lukavský, SOČR řídil Stanislav Bogunia, spoluúčinkoval Kühnův smíšený sbor. Sólisté i hudební tělesa se zhostily úkolu na vysoké interpretační úrovni.