Mé životní jistoty velmi často narušovala vlastnost, které se mi dostalo svrchovaně - roztržitost. Podobně jako můj táta, tak i já jsem pořád na něco myslel a jako jednoúčelový stroj zapomínal na ostatní. Poprvé jsem si své postižení uvědomil, když jsem jako desetiletý měl jít do řeky pro vodu a přistihl se s konví na farském kopci nad svým rodným Hronovem. Pak jsem prožil dlouhý život naplněný nepřetržitým sledem všelijakých trapasů, věčným zapomínáním, včetně dat narození svých blízkých, ztrácením všeho možného až po současné nekonečné hledání klíčů a brýlí. Ba stalo se nám jako filmařům, že jsme do vzdáleného města přijeli natáčet bez kamery! Už dvakrát jsem někde pro zloděje nechal ležet tašku se všemi doklady, diářem, mobilem, adresami a množstvím mně milých drobností. Takto tvrdě potrestán, po takřka ročním martyriu znovuzrození, držívám teď všude jako diagnostikovatelný křečovitě svou tašku na klíně. Kdysi jsem věříval, že má-li člověk mít štěstí, tak se nesmí vracet. Tu víru jsem rychle opustil, neboť návraty pro zapomenuté věci i kontroly, zda jsem opravdu zamkl dům či auto, se staly samozřejmým rituálem mého každodenního životaběhu.

Vždy mě potěšilo, když jsem zjistil, že tímto prokletím nejsem obdařen sám. Třeba kolegyně, která po dlouhém hledání odložené horké kávy ji druhý den našla v lednici. Jako dvojitý axelpaulsen roztržitosti mi připadá příhoda mého zvukaře Zbyňka Madera. Při snídani si začal sypat sůl do čaje a když si to uvědomil, tak povídá: To jsem ale blbej, já si sladím polívku!

Celý život jsem potkával a studoval typy roztržitců. Někteří vás nevidí a když je potkáte, jsou do sebe pohroužení a neodpovídají na pozdrav. Často to jsou lidé, kteří na sebe přebírají velké tíhy odpovědnosti, kladou si nesplnitelné úkoly, bývají přetížení prací i bohatstvím myšlenek. Mužští příslušníci této menšiny připadají některým samaritánkám jako ohrožený druh brouků Pytlíků a vyvolávají potřebu být ochraňováni a opečováváni. Jako piloti však bezchybně řídí své boeingy, jako chirurgové suverénně operují a jako dirigenti se šarmem zpaměti dirigují dlouhé symfonie. Už dávno jsem si prokletí roztržitostí nazval dítětem schopnosti absolutního soustředění. A to je ovšem vlastnost nad jiné potřebná a pozitivní.

Úplnou pohromou pro relativně početnou armádu roztržitých jsou moderní komunikační prostředky, hlavně maily a esemesky. Stačí si představit třeba výraz vašeho obtloustlého ředitele, který od vás dostane SMS tohoto znění:

Jeste ted citim vuni Tve alabastrove pleti a v duchu objimam Tvuj stihly pas. Uz se tesim až se k Tobe zase pritulim. Tvuj Broucek.