Úterý 20. 7. 2004 ČT 1 - 20.00 hodin

Režisér Roland Joffé (má značné zkušenosti s výpravnými historickými velkofilmy, připomínám aspoň Misii) věnoval pečlivou pozornost vzhledu svého díla nazvaného jednoduše Vatel, rekonstruoval tehdejší mravy, ponořil se do malicherných intrik, které spřádali mocní tehdejšího světa, aniž je zajímalo, jak tragicky mohou postihnout každého, kdo se do nich nevědomky zamotá. Avšak s tímto důrazem na dílčí jednotlivosti souvisí i potlačená dramatická linie, vyprávění ztrácí přitažlivost i dramatické vyklenutí. Kritička Tereza Brdečková dokonce prohlásila, že "Joffé se chytil do vlastní pasti: jeho film oslní barokní nádherou kostýmů, pokrmů a divadelních scén, ale zůstává přitom těžkopádný, němý a jeho poselství se ztrácí v penězích: v těch, které utrácí Ludvík XIV., i v těch, které zahrnoval rozpočet filmu."

Hodnocení je to možná příliš přísné, absence napínavého, strhujícího příběhu ještě nemusí být na závadu, pokud se tvůrci soustředí na jiné aspekty - a na ty se Joffé zaměřuje bez nejmenších pochybností. Chce postihnout duchovní obzor svých hrdinů, dopátrat se, jak svět kolem sebe vnímali lidé v 17. století, jaká byla mentalita šlechty i poddaných. V nastaveném pohledu, soustředěném na výmluvnou, do nejmenších podrobností zabíhající kresbu prostředí, se odmítá čímkoli rozptylovat. Musím ocenit, že se rázně vyhnul romantickým pohledům, jaké uplatňují třeba Tři mušketýři a jim podobné kostýmní historky, též důvěrně známé z televizní obrazovky. Obavy z potlačené dějové atraktivity projevili i čeští distributoři, kteří se Vatela vůbec neodvážili uvést do kin - nakonec skončil jen na videu. Musím toho zalitovat, neboť malířsky vytříbená nádhera výpravy, interiérů, kostýmů, rekvizit, šerosvitně nasnímaných Robertem Fraissem, je vskutku velkolepá a na obrazovce přece jen zaniká.

Filmu vévodí robustní výkon Gérarda Depardieua, jenž splynul se svým hrdinou. Dokázal postřehnout nejjemnější plošky niterných hnutí mysli, milostné okouzlení směřující k tíživému zmaru, vývojový oblouk od pocitu jisté nepostradatelnosti až k okamžiku, kdy Vatel začíná ztrácet víru ve své počínání. Skrze propast několika staletí tak film odkazuje k problémům aktuálním i dnes. Vyžaduje vnímavějšího diváka, který neočekává toliko šermířské souboje a honičky na koních.

Čtvrtek 22. 7. 2004 ČT 2 - 21.00 hodin

Pátek 23. 7. 2004 ČT 2 - 23.05 hodin

Samozřejmě - ne všichni se do Uherského Hradiště dostanou. Pokud ovšem chtějí vědět, co se tam děje, kdo přijel a co se promítá, mají možnost. Na Letní filmovou školu totiž vyráží i televizní štáb Pavla Anděla, aby v deseti reportážích přiblížil to nejzajímavější. Vedle karlovarského, plzeňského a zlínského má tedy i uherskohradišťský "festival" své pravidelné zpravodajství. Je to dobře - Letní filmová škola si to rozhodně zaslouží. I letos totiž nabídne přehršle filmů, doprovodných akcí a hostů.

Hlavním tématem letního setkání filmových fandů je letos film a dětství. "V tomto cyklu uvedeme asi sedmdesát filmů rozdělených do několika podsekcí," doplňuje Jiří Králík. S tím souvisí i další důležité téma, kterým je pohádka. V rámci představování národních kinematografií dostane letos prostor Čína. Co se týká hvězdných hostů, jsou v Uherském Hradišti očekáváni Terry Jones a Terry Gilliam ze slavných Monty Python a dramatik Tom Stoppard. "Z českých filmařů přijedou Juraj Herz, Věra Plívová - Šimková, Vojtěch Jasný a doufáme, že i Jan Švankmajer," vypočítává dále Jiří Králík. Jan Švankmajer má sice v té době natáčet film, organizátoři setkání v Uherském Hradišti nicméně doufají, že si najde chvilku a přijede. "Naše témata, ať už Film a dětství nebo Pohádka, jsou mu totiž velmi blízká," vysvětluje tuto snahu Jiří Králík.

Jak on tak jeho spolupracovníci už se těší na všechny, se kterými se v rámci Letní filmové školy setkají. Věří přitom, že "frekventanti" Školy prožijí na jižní Moravě celý festival nebo alespoň jeho větší část. "Z toho důvodu neprodáváme letos akreditace na jeden nebo dva dny. Chceme tím omezit počet "festivalových turistů", kteří pouze projíždí, ani se nerozkoukají a jedou pryč. Kromě toho bude víc ubytovacích kapacit pro ty, kteří by rádi přijeli na delší dobu," vysvětluje Jiří Králík, jedním dechem ovšem dodává: "Rozhodně to ale neznamená, že by k nám někdo nemohl přijet jenom na den; bude si ale muset zaplatit tři dny."

Sobota 24. 7. 2004 PRIMA - 22.25 hodin

Titulový Vzteklej pes samozřejmě není nakažený čtvernožec, nýbrž policejní fotograf, navzdory své výhrůžné přezdívce nepříliš mužný. Žije neuspořádaným, osamělým životem, svými osudy jako by spadal do kategorie věčných smolařů, jednou směšných, jindy dojemných, vždy však sympatických. Ale i Vzteklej pes jednoho dne vykoná statečný čin - víceméně náhodou zachrání lidský život. To ještě netuší, že oním zachráněným je gangster, jehož posléze přepadnou záchvaty vděčnosti. Rozhodne se mu na týden zapůjčit pohlednou děvu, která mu má splnit vše, co mu na očích uvidí.

Režisér tuto mírně vyšinutou situaci rozehrává na pomezí vážného kriminálního dramatu a jeho nenápadného ironizování. Svérázně obdarovaný muž je sice zprvu vyveden z míry (a příslušné situace vynikají nenásilným humorem, zvláště když se žoviální dárce přichází přesvědčit, zda je Vzteklej pes skutečně spokojen), ale do dívky se poznenáhlu zamiluje - a s blížícím se koncem týdne v něm sílí rozhodnutí hájit svou lásku i pěstmi. Snadno zjistíme, že režisér relativizuje tradiční rozvržení postav, ba dospívá ke spornému obrazu dobra a zla: Vzteklej pes rozhodně není všeho schopný bijec a rovněž gangster postrádá odpudivou ničemnost. Naopak jeho dotěrná vděčnost vykazuje až groteskní rysy. Však také nakonec pomáhá spravedlnosti, když policii pomáhá v boji proti brutálním zločincům, kteří překračují "míru únosnosti".

Režisér vážně míněné okamžiky vzápětí prolíná komickou stylizací, rád se opírá o projevy trapnosti, vztažené zejména ke Vzteklýmu psu. Robert De Niro ho hraje jako vždy spolehlivě a výstižně, vyhmátl jeho zábrany v přitažlivé směsi rozpaků i odhodlání. Věrohodně zpodobnil postupné zmužnění, přijetí zodpovědnosti - a neobratnost takového počínání jen umocňuje strhující ztvárnění jednoho zdánlivě obyčejného lidského charakteru. Vlezlého gangsteříka ztělesňuje Bill Murray coby změkčilého, fintivého a vůbec ne hrozivého zlosyna, jako zapůjčenou Glorii, která je zcela nesvá z nastálé situace, poznáváme Umu Thurmanovou, jež vrhá hlavně nesmělé pohledy. Nemusím snad dodávat, že De Nirovi, pohrávajícímu si s mnoha výrazovými plošky v mluvě i mimice, se ani jeden z nich rovnat nemůže. Jedna z recenzí tohoto filmu ostatně končila postřehem, že De Niro by fascinoval, i kdyby nehnutě předčítal telefonní seznam...

Neděle 25. 7. 2004 ČT 1 - 20.00 hodin