číslo 30 |
|
Tipy ČRo |
|
Sobota 24. 7. 2004 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 20.00 hodin Georges Bizet: Carmen Pro mnoho českých operních diváků se stala mezzosopranistka Ivana Mixová jedinečnou a nezapomenutelnou Carmen šedesátých let minulého století. Tehdy v Kašlíkově režii se představila v moderní inscenaci v pražském Národním divadle, která sice u tradicionalistů vzbuzovala svou nekonvenčností určité rozpaky, přesto všichni tehdy jednoznačně oceňovali vynikající souhru dokonalého herectví a mistrovského pěveckého výkonu zejména hlavní představitelky.Tehdejší Československý rozhlas pořídil krátce před tímto nastudováním skvělou nahrávku s dirigentem Aloisem Klímou, která se rázem zařadila do zlatého fondu tohoto významného českého média. Mixová svým odvážným pojetím v mnohém připomínala první francouzskou představitelku této efektní Galli - Marié, která 3. března 1875 doslova zvedla ze židlí pařížské obecenstvo. Přesto skladatel Georges Bizet zemřel o čtyři měsíce později v Bougivalu na Seině s vědomím, že je zcela neúspěšným autorem. Bylo mu pouhých 37 letech. Původně mělo dílo mluvené dialogy; až od vídeňského uvedení jsme dodnes většinou zvyklí slýchat plně prokomponovanou operu tak, jak ji upravil Ernest Guiraud. Doboví francouzští kritici nepřijali Carmen, protože nesplnila jejich očekávání. Jedni si přáli zpěvohru v auberovském duchu, jiní pod vlivem Wagnera očekávali závažné massenetovské drama. Jediný německý filozof Friedrich Nietsche pochopil ihned dokonalý tvar tohoto divadelně vděčného kusu a řadil ho vysoce nad hudební dramata svého bývalého přítele Richarda Wagnera. Přímo o Carmen píše: "Žádná Senta, která se rovná Sentimentalita! Ale láska jako osud - cynická, nevinná, hrozná - a právě v tom ryzí! Láska, která obsahuje válku a smrtelnou nenávist obou pohlaví!" IVAN RUML |