Neděle 25. 7. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04
Repríza 29. července v 14.30

Osobnost, o které si povíme, byla vskutku neobyčejná, přitom však docela lidská se všemi odstíny od bílé až k černé. Její jméno? Bohuslav Balbín. Narodil se půl roku po pražské popravě 27 vůdců protihabsburského povstání, tedy už ve stínu Bílé hory i začínající třicetileté války. Stalo se tak 1. (nebo možná 3.) prosince roku 1621 v Hradci Králové. Nebyl prvním z rodiny, kdo se zapsal do dějin české kultury. Už jeho prapradědeček Jan byl humanistický básník, pradědeček Jiří zastával funkci primátora a královského rychtáře v Hradci Králové, otec Lukáš byl purkrabím v Pardubicích. Bohuslav byl mezi sedmi dětmi benjamínek. Svého otce si však neužil. Zemřel dva měsíce poté, co jeho poslední potomek přišel na svět. Nemluvně vzal k sobě na častolovický zámek hejtman královéhradeckého kraje Otto z Oppersdorfu. Z nelehkého dětství si Bohuslav odnesl tři charakteristické vlastnosti. Především to byla hluboká zbožnost (byl totiž od narození velmi slabý, prodělal několik těžkých nemocí, a matka ho ve chvílích úzkosti zasvětila staroboleslavské Bohorodičce. Kluk se uzdravil skoro až zázračně, takže pak přežil všechny svoje starší sourozence a s nejhlubší úctou vzhlížel nejenom k Panně Marii, ale ke všem světcům vůbec). Vedle mámy ho vychovávala babička. Byla to nejspíš ona, kdo v něm probudil zájem o přírodu a lásku k ní. Také pan z Oppersdorfu se o zájmy Bohuslavovy svým způsobem zasloužil - byl totiž vášnivý rybář a myslivec. A ještě jednu lásku si ten chlapec odnesl z dětství: zamiloval se do historie. Odmalička měl rád české dějiny, které se později staly jeho osudem. V sedmi letech už měl třikrát nebo čtyřikrát přečtenou Hájkovu Kroniku českou, tehdy nesmírně populární dějepis. Když mu bylo devět, šel studovat. Což bylo také výjimečné. Chodil do latinské školy u benediktinů v Broumově a po roce přešel na školy jezuitské. Balbín vynikal nad svoje spolužáky nadáním nejen jazykovým - brzy ovládl latinu a řečtinu -, ale i literárním. Četl a překládal: Cicerona a Ovidia, ve vyšších třídách Propertia, Tibulla a Vergilia. Latinské verše sám rovněž psal. Pod vlivem svého učitele, Poláka Lancinia vstoupil v pouhých patnácti letech do Tovaryšstva Ježíšova. Nedlouho předtím, než získal kněžské svěcení, skončila třicetiletá válka. Za švédských útoků proti Starému Městu pražskému, zažil Balbín jednu z mála opravdu dramatických chvil ve svém životě. Společně se studentskou legií a také s profesorem Jiřím Plachým, malířem Karlem Škrétou a proslulým lékařem Marcusem Marcim z Kronlandu bránil proti nepříteli pravobřežní předpolí Karlova mostu, dokonce byl při útoku Švédů zraněn...