číslo 31
vychází 19. 7. 2004

Tipy
Českého rozhlasu

Milánská Scala na Pražském hradě

Účastníci někdejších dvou nezapomenutelných koncertů ve Svatovítské katedrále, ale i milovníci tohoto světoznámého operního souboru možná zbystřili pozornost. Není však žádný důvod ke znepokojení anebo sháňce po vstupenkách. V našem rozhlasovém vysílání budeme pouze vzpomínat právě na ony okamžiky, jež mnohým přivodily nezapomenutelný životní zážitek. Bylo to na jaře roku 1981, co se rozletěla zpráva, že v Praze v červnu vystoupí celý soubor milánské Scaly se svým uměleckým šéfem Claudiem Abbadem. Návštěva milánské Scaly není ani dnes, kdy není problém vycestovat, běžnou záležitostí. A pokud si už někdo obstará lístky na některé operní představení, nemusí mít zrovna štěstí na úplně špičkové provedení, byť vysokými uměleckými parametry si jistý být může. A tehdy měla Scala přijet do Prahy - sice ne s operní inscenací, ale s koncertem, na jehož pořadu bylo slavné Verdiho Requiem. Nikoho nezajímalo, jak se podařilo získat pro Prahu takovouto senzaci, málokdo tušil, že jedno z nejslavnějších operních divadel světa zrovna prožívá těžkou finanční krizi, z níž mu mělo do značné míry pomoci evropské turné právě s tímto dílem. Vedle plně disponovaného sboru a orchestru Scaly byla předpokladem úspěchu samozřejmě osobní účast slavného šéfa, ale i hvězdného pěveckého kvartetu. To bylo splněno a účastníci koncertů měli možnost osobně obdivovat tehdejší největší světové hvězdy - v prvním koncertu zářila Mirella Freni, Lucia Valentini-Terrani, Veriano Luchetti a Nikolaj Gjaurov, v druhém Shirley Verrett, Jelena Obrazcova, opět Veriano Luchetti a Paul Plishka. První koncert natáčel Čs. rozhlas, druhý Čs. televize. Pro obě instituce jsou tyto záznamy skutečnou chloubou, neboť je získaly pro opakovaná užití. A tak zařazení této dnes už historické nahrávky (Lucia Valentini-Terrani a Nikolaj Gjaurov už nejsou mezi námi) do vysílání nám připomene nezapomenutelný 12. červen 1981. Requiem, které Giuseppe Verdi zkomponoval na památku Italy velmi milovaného básníka a vlastence Alessandra Manzoniho v roce 1874, zaznělo tehdy v Praze v provedení skutečně špičkovém a v každém směru vzorovém.

BOHUSLAV VÍTEK