Autor je stálým spolupracovníkem Českého rozhlasu

Říká se, že k naší národní povaze patří potřeba stěžovat si na cokoliv. Včetně ročních dob, které - jak napsal už Karel Poláček - nám nejsou nikdy dost dobré.

Vynikajícím odborníkem v tomto oboru je můj přítel Pavel. Kdyby se udělovaly za hudrování akademické tituly, byl by určitě HUDr.

Nedávno jsme se po delší době zase sešli. Hned začal nadávat na probíhající léto. Hudroval tak zaníceným způsobem, že jsem jen tiše a obdivně naslouchal. Osobně sice patřím k milovníkům léta, ale nevím, nevím, zda bych uměl vynášet trumfy v prospěch tohoto ročního období se stejnou vynalézavostí, jako on dokázal léto peskovat.

Aby bylo jasno: nehodlám jeho úhel pohledu nijak zlehčovat. Jeho slova jsou opřena o zkušenost, která určitě není jen jeho osobní; v něčem se kryje i s poznatky mými. Ale protože mívám tendenci vidět na světě spíše ty stránky hezčí, byl jsem v hudrování vždycky jenom žabař. Říká se, že protivy se přitahují, takže možná právě proto jsem kaskádě jeho stížností naslouchal s takovým zájmem.

Nejprve mi sdělil svůj názor, že v tomto období není nikdy normální počasí. Je buď moc horko, nebo příliš chladno. A když se člověk vydá do letního kina, tak určitě začne pršet; to v lepším případě - v horším je tu riziko zasažení bleskem.

Pavel dodal, že stejně zrádné je i koupání. Při snaze o osvěžení v řece se mu stává, že namísto osvěžení se notně zpotí: při přemáhání proudu, který ho chce odnést.

Zlé zkušenosti má i s nálety včel. Případně s plazivými zmijemi. A taky s následným vyhledáváním zdravotní pomoci; nejbližší lékař je většinou na dovolené. Na dveřích bývá nápis, že v akutních případech je možno se obrátit na doktora v sousedství. Je však oteklá ruka po zásahu žihadlem dost oteklá na to, aby šlo prokazatelně a nezvratně o případ akutní?

Jako nositel pomyslného titulu HUDr. pokračoval Pavel ve výčtu dalších možných letních katastrof. I kdyby se člověk náhodou vrátil z přírody zdráv, ještě není vyhráno. U dveří domova je radno trnout, zda kvartýr nebyl vykraden; léto je rájem bytových zlodějů. Je-li interiér v pořádku, pořád ještě může v bytě číhat zrada. Pavel v touze po umytí otočil kohoutkem označeným červenou značkou, a zjistil, že očekávaná teplá voda je studená. Příčina? Týdenní odstávka teplé vody.

Jestli se domníváte, že Pavlovi vzápětí došly jeho stěžovatelské síly, jste na omylu. Vylíčil mi, že po ohřátí teplé vody na sporáku (a z toho vyplývající zvýšené útraty za plyn) vykonal hygienickou očistu a těšil se na pohovění u televizoru. Moc radosti si však neužil. Na všech českých programech vysílali letní opakování už několikrát opakovaných pořadů.

Druhého dne dopoledne, kdy jako člověk "na volné noze" pracoval doma, nemohl tušit, že brigádnická poštovní doručovatelka se neobtěžovala vyjet s doporučeným dopisem vzhůru výtahem k jeho garsonce. Jen nechala ve schránce lístek se sdělením o uložené listovní zásilce na dosti vzdálené poště. Když se vydal odpoledne na onen poštovní úřad, chtěl si dát cestou kalhoty do čistírny. Bylo tam však na dveřích uvedeno, že v rámci letní zkrácené otevírací doby je čistírna otevřena jen dopoledne.

S kalhotami přes ruku doputoval na poštu. Tam si vyzvedl doporučený dopis z bytového družstva. List mu sděloval, že má nedoplatek na nájemném a že se má telefonicky spojit s kanceláří družstva.

Na zpáteční cestě domů si koupil svůj oblíbený týdeník. Upoutávka na interview s hvězdou, která už dávno není hvězdou, věštila, že v novinách je okurková sezona.

Pak se Pavel ještě zastavil na nákup v blízké sámošce. Dal se zlákat nápisem, že cena španělského oleje je v rámci letních slev snížena o třetinu. Vzal si vozík, ale nemohl ten olej najít. Tak se zeptal slečny, která doplňovala do regálu mouku, kde by ten zlevněný olej našel. Odpověděla mu s nevinným obličejem, že neví, protože je studentka a je tu jen na léto. Ale kdyby chtěl vědět, kde je mouka, tak že mu to poví, protože ji má zrovna v ruce.

Jak mi dále vyprávěl, hned po návratu domů zavolal do kanceláře družstva kvůli doporučenému dopisu, který si před chvílí vyzvedl na poště. Vzal si k ruce výpisy ze sporožira, aby se mohl hájit, že nájemné platí řádně a včas. Musí jít o nějaké nedorozumění. Na druhém konci drátu mu z kanceláře družstva sdělili, že paní účetní je na dovolené ve Španělsku - a že ji nikdo nezastupuje.

Tohle všechno na mě vysypal. A ještě dodal, že o minulém víkendu se chtěl jít vykoupat do svého oblíbeného rybníka, ale visela tam na stromě vyhláška varující před rozšířenými sinicemi. Vydal se tedy do města, aby se tam vykoupal v bazénu, jenže tam byl omezený provoz kvůli probíhajícím přeborům v plavání. Chtěl se ochladit aspoň zmrzlinou u blízkého stánku, ale netroufl si - při vzpomínce na loňské léto, kdy mu zmrzlina způsobila salmonelózu.

Žasl jsem, kolik záludností může mít léto. O některých samozřejmě vím, ale s takovým zřetězením jsem se setkal pouze díky Pavlovi.

Když jsem se ho otázal, jak bude trávit zbývající část léta, řekl mi, že si koupil zájezd k moři. A už předem hořekoval, že ho tam určitě čeká úpal. Kdyby ne, tak si aspoň spálí záda. A když ne záda, tak obličej. A když ne celý obličej, tak určitě nos. Viděl jsem na něm, že se na ty strázně přímo těší.

Popřál jsem mu, aby se jeho představy splnily. Nebyla to z mé strany zlomyslnost. Naopak - projev přátelství. Bylo mi jasné, že kdyby se mu nenaplnila aspoň některá z jeho chmurných vizí kolem pobytu u moře, byl by z toho nesvůj.