Český rozhlas 3 - Vltava, 14. srpna, 22.45 hodin

Francouzský malíř a grafik Georges Rouault (1871-1958), slovníky řazený k duchovním otcům expresionismu, není v českém prostoru jménem neznámým. Díky staroříšskému vydavateli Josefu Florianovi vystoupil ze své skrytosti a byl objeven. Florian prostřednictvím Leona Bloy tehdy neznámého a oficiálně neuznávaného malíře vyzval ke spolupráci, jako první skutečně pochopil vnitřní bohatství jeho tvorby a intuitivně předpověděl, že jednou bude základní hodnotou moderního evropského umění. V roce 1914 vydal album Rouaultových reprodukcí, které malíř označil za "mistrovsky reprodukované dílo", publikoval ve svých sbornících studie o jeho umění a sám napsal několik hutných poznámek-glos k jeho obrazům. Florian také získal do vlastnictví několik Rouaultových originálů, které pak mocně a osudově působily na řadu malířů přicházejících do Staré Říše (Reynek, Čapek, mladí westfálci aj.). Korespondence mezi oběma muži, pozvání Rouaulta do Staré Říše (bohužel ze setkání sešlo kvůli nedostatku potravinových lístků u Florianů), zajímavé společné vydavatelské plány (též z nich sešlo kvůli nedostatku peněz) i několik malířových básní (Jsi Floriane kníže Vzácné Touhy..." nebo "Josef Florian / krásná karavana / kterou Hvězda vede / až do skromného chléva) svědčí o hlubokém vztahu a vzájemném pochopení obou mužů. Bohužel česká uměnověda nedokázala tohoto Florianova objevitelského činu využít a k důkladnější reflexi Rouaultova díla u nás nedošlo. Pouze drobná monografie (F. Zvěřina, 1961), výbor z malířových úvah (O umění a životě, Arbor vitae, 2003) a několik časopisecky publikovaných textů zalátávalo do nebe volající mezeru.

Rouault si také po celý život, třebaže na okraji výtvarné činnosti, zapisoval básně. Přesto svět jeho malby, úvah a veršů není oddělen, tvoří jednotný, pevně sevřený svět a před námi tak vyvstává osobnost vzácné umělecké rozhodnosti a integrity, nábožensky vyhraněná, nesmlouvavě přísná k sobě i druhým, kritická k zhovadilým mravům doby, a proto téměř po celý život vykazovaná kulturně-společenskými poměry kamsi stranou. Malíř však nerezignuje, naopak často cituje přítele Bloye buržoa je hovado neúprosné, nebojí se úředníky umění pojmenovat jako nedomrlé uličníky, princátka malby a přesně diagnostikovat umělecký provoz metropole: Ne horečnatě a ne na povel vždycky pohotové kritiky notuje si ten dobrodruh (pozn. malíř) svou písničku, tu líp, tu hůř, podle počasí a roční doby, aniž se dává zlákat manažery, aniž usíná na rychle vadnoucích vavřínech reklamy nebo vraští čelo, když klesají kurzy." (text z r.1944!). Nicméně Rouault dobře věděl, že to nejniternější, nejkrásnější získáváme jen vytrvalou láskou a tichým úsilím, daleko od všech polemik.

Georges Rouault celým svým životem stvrzoval, že umění je horoucí vyznání, ne zajištěná existence. V rozhlasovém setkání s básnickou tvorbou francouzského malíře, kterou přeložil Jan Vladislav, uslyšíte Františka Němce a Jiřího Hromadu.