číslo 34
vychází 9. 8. 2004

Názory, komentáře

MEDITACE JINDRY KLÍMOVÉ

Psáno exkluzivně pro Týdeník Rozhlas

Hledá se politická odvaha...

Všimli jste si, kolik námi zvolených - a to zdůrazňuji, že námi - mluví právě v této době o politické odvaze? Je to takový paradox. Zvolili jsme je, vždyť o to tolik stáli... A oni teď musí sbírat odvahu, statečnost, rozhodnost a neústupnost, aby našli způsob jak s námi jednat a co pro nás, občany, jako kormidelníci státu udělat. Normální člověk by si myslel, že víc než statečnost je třeba v naší situaci rozum. Politická odvaha totiž podléhá módě. A jakou módu kdo volí, vyplývá z jeho povahy. Můžete zvolit střih ležérně elegantní. Nic vypasovaného, umožňuje to i trochu přibrat. Hlavně jde o rafinovanost držet se a držet, sprintovat s běžícím časem a jako magnet přitáhnout všechny výhody, možnosti a dobré pozice pro budoucnost, až tenhle oděv doslouží. Model další - zdobený zajímavými detaily. To stačí občas halasně žádat víc prostředků pro svůj resort, i když je všeobecně známo, že není kde je vzít. Snaha se vždycky oceňuje, a vztek či odpor těch, kterým zhasla nějaká naděje, se obrací jinam. K těm, kdo jejímu naplnění zabránili. Na přehlídkovém molu model rovněž oblíbený - pohádkově nadýchaný. I to chce odvahu pohybovat se v něm. To se musí umět mluvit, mluvit a mluvit, třeba o reformách, a protože kde nic tu nic, umět včas vytančit ze sevření názorů a kritik, jako by šlo o vřelé objetí při čtverylce.

A protože to přehlídkové molo je úzké a lze z něho sklouznout, je tu ten věčný neodbytný strach, aby byl aktér pro malý potlesk napříště zase vpuštěn. A tak se odvaha vnitřně pere se slušností, chtěním i sebezapřením. Ale dost příměrů.

Odvaha politiků je v jednom: říci otevřeně a upřímně: jaké musíme udělat změny v řízení státu, mandatorních výdajích, které jsou určeny zákony, v prioritách investic a ve změně podnikatelského prostředí, jaké umožňuje rozvoj hospodářství. Neméně důležité je říci: kudy utíkají peníze a kde a jak začít šetřit. Odvaha je nejen říct to a vysvětlit, ale hlavně začít to uskutečňovat. Jenomže k tomu je také třeba koalice. Ne tedy právě tří vládních politických stran, ale obecného vědomí, jakési celospolečenské smlouvy, která má samozřejmě logickou motivaci.

A ten souhlas a pochopení ze strany měst a obcí, firem, zájmových korporací zaměstnavatelů i zaměstnanců, společenských organizací až po jednotlivce se projeví tehdy, až tenhle trend začne shora. Ačkoliv podle mého názoru jednou v budoucnu budou Stanislav Gross se středočeským zázemím a Bohuslav Sobotka za zády s Moravou vážnými soupeři s ambicemi nejen vysokými, ale těmi nejvyššími. Křeslo ministra Sobotky se po jmenování nového předsedy vlády ani neotřáslo. Přesto to bude on, kdo přidrží otěže nároků jednotlivých resortů, bude bourat vnitřní i vnější ekonomické bariéry rozvoje a uplatní svůj hlas v očekávaných privatizacích podniků se státní účastí. Má to jistě své proč. Vedle rychlého zvládnutí přehledu o pohybu státních financí je ministr Sobotka prvním z ministrů, který začal s žádaným trendem u sebe.

Zkušenosti z mnoha firem, třeba mladoboleslavské automobilky, strakonického Fezka a mnoha a mnoha dalších ukázaly, že lidé, svázaní se zaběhnutým prostředím továren nedokázali řešit zásadně a rázně situaci rozbujelých administrativ a neefektivních provozů. A stalo se tak teprve, až přišel někdo zvenčí, nezainteresovaný vztahy a rutinou. Inspiraci dodalo rovněž slovenské ministerstvo financí, které si vyžádalo audit organizace práce a úspornosti u odborné společnosti Logica CMG. Ten ukázal, že mnohé se dělalo duplicitně, některé odbory byly předimenzované a jinde opět lidé chyběli. A tak tato instituce z dosavadních 849 tabulkových míst slevila na 599, takže odešla zhruba třetina lidí. Těm zbývajícím zato mohly být zvýšeny platy v průměru o sedm tisíc slovenských korun. Podobný postup zvolily i některé naše radnice. Nezávislý a odborný pohled zvenčí firmy Profima Effective například udělal jasno v Přerově. Tady městský úřad propustí do dvou let desetinu zaměstnanců a některé odbory sloučí. Stejné kroky udělají na základě auditů i radnice v Třebíči a Prostějově. Nu, a do května příštího roku bude znát výsledek takového odborného auditu jako první z českých ministerstev ministerstvo financí Bohuslava Sobotky.

V současné době už měla mít přehled o vnitřních rezervách všechna ministerstva. Jakpak se ale vláda podivila, když zjistila, že naopak ke konci července volají téměř všechna po dalších systemizovaných místech pro úředníky evropské agendy. Přitom si vláda stanovila do konce roku 2006 propustit 33 tisíc lidí ze 450 tisíc zaměstnanců státní správy. Je nasnadě, že přednost dostanou ti nejkvalifikovanější, schopní i styku se zahraničím.

Ministrům a jejich náměstkům, kteří zastávají názor, že kdyby stát "přisypal nějakou tu korunku těm či oněm...", nemusela se teď sociální demokracie potýkat s klesající přízní, se obecně říká "političtí ekonomové". Posměšně, samozřejmě. Ti nepolitičtí, ale reální, vědí, že do příštích let bude nutné omezit růst platů státních zaměstnanců, přikročit k mírnější valorizaci důchodů a znovu prověřit cílené sociální dávky. Také se postarat o to, aby státní zakázky byly zadávány výhodněji než dosud, a vymanily se z vlivů lobby. Makroekonomická prognóza říká, že příští rok poroste hrubý domácí produkt o 3,1 procenta, inflace bude přibližně 2,8 procenta a nezaměstnanost 10,7 procenta. Je to prý odhad spíše pesimistický, ale i tak musíme mít stále na mysli zvyšující se státní dluh, takže je co splácet. A pak je tu navíc střednědobý rozpočtový rámec, ke kterému jsme se zavázali jako noví členové Evropské unie. Vyslovovat sliby a mluvit o nápravě - není složité. Nejtěžší je najít odvahu začít prvními kroky. To vláda sama nezmůže, ani tato nová, ani žádná další. Však přece víte, že v době katastrof, karambolů, záplav a malérů, je třeba každé ruky. K takové společenské smlouvě se u nás opravdu - hledá odvaha.