číslo 34 |
|
Názory, komentáře |
|
TELEVIZNÍ GLOSÁŘ Má smysl zapínat televizi? Nebýt sestavení nové vlády a tahanic kolem něj, člověk by si pustil televizi snad jen dvakrát třikrát do týdne. V takovém případě by ovšem musel čekat do pozdních nočních hodin, aby se vyhnul nejrůznějším reprízám omšelých seriálů či nekonečných variant na Čelisti. Zkusila jsem jen další případ majora Zemana - Mimikry. Těm jsme se smáli ještě na základní škole. Ale dnes už mi k smíchu nepřipadají - s pocitem trapnosti a studu jsem ani nepočkala na legendární Bič boží... Zatímco major Zeman si pokojně hoví v hlavním vysílacím čase, na Konjunkturální portrét aneb Tři života Vlasty Chramostové - dokumentu, pojednávajícím z velké části o tomtéž období, v jakém se odehrávají Mimikry, si divák ČT 2 musel počkat do půlnoci. Omluvitelný není ani fakt, že šlo o reprízu. Tak mě napadá, že kdyby se v budoucnosti chtěl někdo něco dozvědět o této etapě českých dějin bez použití tištěných či elektronických deníků nebo učebnice dějepisu, stačil by mu bohatě televizní program, aby pochopil... V osm večer pěkně major Zeman, a pak vzhůru za Přemkem Podlahou, který nám ukáže, jak chalupaří někdejší disident Jiří Dienstbier. Bezkonfliktní pohodička komerční televize bohatě podporována pštrosí politikou televize veřejnoprávní. Ještě že máme alespoň Americké nezávislé léto na ČT 2, zprávy z Letní filmové školy či skvostná, chytrá a vtipná Šumná města - ta snad nikdy nezevšední. Na dokumentu Televize BBC: okno do světa si ale vnímavý fanoušek stále velmi kvalitních britských dokumentů uvědomí, že veřejnoprávní televize se zřejmě pozvolna mění všude ve světě. Vedle výtečných vědecko-populárních cyklů (např. Davida Attenborougha či manželů Durrellových) vznikají čím dál častěji projekty, které se snaží maximálně vyjít vstříc dnešnímu (zlenivělému?) publiku a předkládají nám blízkou či vzdálenou historii v podobě kompromisu mezi hraným a dokumentárním filmem, v případě přírodních dokumentů pak často sahají k antropomorfizaci zvířat (viz slavné Putování s dinosaury). Ale všechno je relativní: počkejme, jak se nám bude naše milá "čétédvojka" zdát úžasná po třítýdenním olympijském půstu... JANA CIMBUROVÁ |