číslo 34
vychází 9. 8. 2004

Rozhlasová publicistika

ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ

Český rozhlas 1 - Radiožurnál; sobota - premiéra 13.05, repríza ve 22.10

Plavba královnou severního Atlantiku

Faerské ostrovy patří k snad nejméně známým místům evropského kontinentu a většině Evropanů detailnější vědomosti o nich možná ani nechybí. Milovníci krásných cestovatelských zážitků však v tomto severském ústraní nalézají řadu překvapení a s tichými a přátelskými Faeřany se nakonec loučívají s nostalgií.

Na osmnáct Faerských ostrovů, ležících v těžišti trojúhelníku s vrcholy v západním Norsku, severním Skotsku a na východním Islandu, se dá pohodlně doletět. Zajímavější a dobrodružnější je však cesta po moři, pro mnohé výhodná také v tom, že si člověk až sem může přivézt vlastní automobil. Silniční síť Faerských ostrovů je přitom překvapivě hustá a kvalitní a každý tu může po ostrůvcích spojených tunely a lodními převozy najezdit za okouzlujícími přírodními scenériemi až 600 kilometrů.

Severním Atlantikem křižuje jen jedna jediná lodní linka, která na Faerské ostrovy vyjíždí buď z dánského Hanstholmu nebo z norského Bergenu. Obrovská nová loď Norröna, která po této trase pluje teprve rok, přitom za svou týdenní okružní plavbu navštíví celkem pět zemí: po cestě z Dánska a Norska pak z Faerů pokračuje ještě dále na Island nebo naopak zpět ke kontinentu se zastávkou na britských Shetlandech.

Cestoval jsem už řadou severoevropských lodních spojů, ale Norrönu jsem přesto vnímal jinak než jiné trajekty. Sám hrdý titul jediného osobního přepravce v severním Atlantiku zněl totiž dobrodružněji než všechny ostatní. Po celou plavbu ze západního Dánska do faerského Torshavnu byla však hladina oceánu naprosto klidná a námořního dobrodružství tak bylo nakonec mnohem méně, než kdybych se byl ve stejnou dobu plavil třeba po Lipně nebo po Orlíku.

Atlantická bouře však přišla úplně odjinud, než odkud by ji člověk čekal. Na zrcadlově klidném moři totiž Norrönou po několik dnů cestovalo na osm set mladých Faeřanů v dospívajícím věku a tento předmaturitní výlet na rozptýlenou byl historicky vůbec první a pravděpodobně prý také zcela poslední akcí, kterou rejdařství Smyril Line z dobré vůle uspořádalo pro mladé ostrovany.

Soudě podle toho, co se dělo v restauracích a v lodních kabinách, všichni mladí Faeřané ještě dnes dospávají mohutnou kocovinu a jejich ostrovy čeká za devět měsíců hotová populační exploze. Bylo však zvláštní, že 800 teenagerů z této části světa zvládlo svou opilost prakticky v klidu a bez výtržností; nevím, zda by něco podobného bylo možné, kdyby mladíci a mladice nebyli z Faerských ostrovů, ale třeba z Norska, Dánska nebo Švédska. Ba ne, Faeřané jsou skutečně jiní než ostatní, což jeden potácející se mladík na palubě potvrdil i ve chvíli, kdy před cestujícími hrdě vykasal své tričko. Na břiše měl přitom vytetovaných všech osmnáct Faerských ostrovů. Uznejte - už jste někdy potkali člověka, který by si na pupek nechal vytetovat obrys České republiky?

Plavba o délce pětiset padesáti námořních mil neboli jednoho tisíce devatenácti kilometrů trvala na královně severního Atlantiku celkem pětatřicet hodin. Sto šedesát pět metrů dlouhá a čtyři a půl tisíce tun těžká Norröna při ní zapnula jen dva ze svých čtyř motorů, jež mají dohromady výkon 30 000 koňských sil. Ještě pořád považuji za zázrak, že se takový kolos vůbec udrží nad vodou - krom 1400 cestujících a 118 členů posádky je přitom schopen převézt také 800 osobních automobilů nebo 130 kamionů. Plavbu z Jutského poloostrova do Torshavnu s námi absolvoval průměrnou rychlostí 16 a půl uzlu neboli zhruba třicet a půl kilometru za hodinu.

Den po přistání v hlavním městě Faerských ostrovů se pak Norröna stala hrdinkou prvních stránek všech místních deníků, jichž se tu pro pouhopouhých osmatřicet tisíc obyvatel vydává ne méně než osm. Opilost osmi stovek mladistvých byla hlavním tématem dne. Až tehdy jsem se dočetl, že jakási mladá rozjařená dívenka prý při plavbě dokonce přepadla přes zábradlí vrchní paluby. Padala však údajně natolik šťastně, že namísto do moře bezpečně dopadla rovnou do jednoho ze záchranných člunů, visících Norröně na bocích.

Nikdo z jejích kamarádů si podle novin na nic podobného nepamatoval. Nikdo z nás ostatních, kteří v onen den na královně severního Atlantiku cestovali střízliví, však na tuto plavbu jen tak nezapomene.

TOMÁŠ SNIEGOŇ