číslo 34
vychází 9. 8. 2004

Zpět na obsah         

Rozhlasová publicistika

FONOGRAM

S posledním ředitelem československé pobočky anglické firmy, která u nás lisovala a prodávala především gramodesky se známým pejskem před gramofonem s troubou, jsme se v předchozím pokračování našeho příběhu rozloučili těsně před koncem války v roce 1945. Dnes bude námětem našeho vyprávění především znárodnění gramofonového průmyslu a dopad tohoto opatření na Chmelovo podnikání.

Obchodník gramodeskami Vladimír Chmel (III.)

Po skončení války potvrdilo velvyslanectví Velké Británie v Praze ve svém písemném vyjádření z 6. června 1945 československým úřadům skutečnost, že Vladimír Chmel jakožto poslední předválečný ředitel československé reprezentace anglické firmy GC byl německým vedením firmy Electrola (ve stoprocentním vlastnictví mateřské anglické firmy Columbia) a německým vedením koncernu Carl Lindström (v 97% vlastnictví mateřské anglické firmy Columbia) pověřen jednáním o převzetí veškerého majetku těchto firem v Československu. Na základě tohoto vyjádření byl Chmel výměrem ministerstva průmyslu z 27. 9. 1945 ustanoven prozatímním národním správcem firmy Siemens-Halske (tedy majetkových hodnot bývalé ústecké lisovny společnosti GC) a zároveň byl jmenován též národním správcem majetkových hodnot obou výše zmíněných německých firem na území Československa. Podle vlastního prohlášení tehdy Chmel ...provedl všechna opatření, aby majetek Electroly a Lindströma po revoluci zůstal pohromadě a nedotčen různými akcemi, které byly podnikány neinformovanými osobami v revolučním chaosu, jak se částečně stalo v Baklaxu. (Tuto vysočanskou lisovnu se totiž pokusilo několik revolučně naladěných jedinců jakožto údajně německý majetek rozkrást.)

Prvními kroky Vl. Chmela v jeho správcovské funkci bylo podání žádosti o zápis původního názvu firmy - The Gramophone Company Ltd. - do obchodního rejstříku, obnovení obchodní činnosti československého zastoupení etiket HMV, Odeon a Columbia (včetně lisování gramodesek) a provedení inventury strojního zařízení, zásob a dalších aktiv bývalé lisovny v Ústí n./L. Začátkem listopadu roku 1945 Chmel nabídl ministerstvu průmyslu své služby při organizování státní výroby gramodesek - navrhoval tehdy ministerstvu sloučení všech tuzemských provozoven v jeden podnik, soustředění produkce do jediné ústřední továrny a upozorňoval na nutnost reorganizovat repertoár gramodesek i jeho využívání.

Od této doby se ale také odvíjejí události, které o necelé tři roky později přivedly Vladimíra Chmela do vězení a které zároveň přímo modelovým způsobem vypovídají o politickém klimatu v ČSR v letech 1945-1950. Klíčovou negativní úlohu hrála v těchto událostech osoba Chmelova úhlavního profesního nepřítele Josefa Haši (nar. 25. 11. 1902), pozdějšího generálního ředitele národního podniku Gramofonové závody. Krátce zde představme tohoto člověka ve třech různých situacích a funkcích, jež zastával ve třech různých obdobích svého života.

Ta první funkce pochází již z konce dvacátých let - jméno J. Haša se tenkrát objevilo v tiráži prvního čísla měsíčníku Vest Pocket Revue, když tento mladý obdivovatel poetiky Jiřího Voskovce a Jana Wericha a finanční ředitel Osvobozeného divadla nabídl oběma jeho hlavním protagonistům veškerou finanční hotovost, kterou získal sňatkem od své ženy, aby jim umožnil vydávání tohoto společenského časopisu (současně se stal jeho majitelem a vydavatelem). Jen dodejme, že vydávání tohoto měsíčníku trvalo jen necelý rok.

O deset let později nacházíme Hašu po dobu jednoho roku ve funkci ředitele gramofonové firmy Esta - dohlížel zde na důslednou arizaci tohoto podniku. Sedm nezávadných rodokmenů tehdy požadoval i od ředitele tiskového a vydavatelského koncernu Melantrich, finančně s touto gramofonovou firmou propojeného. Po splnění tohoto úkolu Haša z Esty odešel a otevřel si vlastní obchod gramodeskami.

Do nejvýznamnější funkce ale Hašu vyneslo z jeho krámku v Havířské ulici v Praze až znárodnění gramofonového průmyslu v roce 1945: byl tehdy jmenován národním správcem gramofonové firmy Esta a komunistické ministerstvo informací pro něj jako prémii vymyslelo ještě zvláštní post "prozatímního zplnomocněnce ministra informací pro výrobu a exploataci gramofonových desek" (ač tato činnost tehdy metodicky spadala do působnosti ministerstva průmyslu). Od 1. 1. 1946 pak byl Haša jmenován prvním ředitelem nově vzniklého národního podniku Gramofonové závody, který měl zastřešovat všechny existující gramofonové firmy na území ČSR, na něž byla mezitím uvalena prozatímní státní správa. Hašovým prvním náměstkem se stal dosavadní ředitel gramofonové firmy Ultraphon J. Valentini, druhým náměstkem byl jmenován Vl. Chmel.

Zde se sluší poznamenat, že Haša si všech svých funkcí a pravomocí propůjčených mu přímo komunistickým ministrem informací Václavem Kopeckým nejenže plně užíval, ale jak dále uvidíme, také jich široce zneužíval.

Pro pořádek ještě dodejme, že znárodnění firmy Esta bylo zveřejněno výnosem z 27. prosince 1945 a majetková podstata této firmy byla vyhláškou ministerstva průmyslu ze 7. března roku 1946 začleněna do n. p. Gramofonové závody. Ministerstvo průmyslu ovšem současně do tohoto nového národního podniku zmatečně a protiprávně začlenilo i majetkovou podstatu anglické firmy GC, která již byla dřívějším znárodňovacím dekretem jakožto německý majetek firmy Siemens-Halske začleněna do n. p. Tesla. Celou situaci navíc zamotávaly kompetenční spory mezi ministerstvem informací a ministerstvem průmyslu - komunistické ministerstvo informací si totiž velice dobře uvědomovalo strategický význam sdělovacích prostředků (a tedy i gramodesek) a pokoušelo se je dostat pod svou působnost. V této souvislosti je zcela příznačné, že jedním z prvních kroků ministerského "prozatímního zplnomocněnce" Haši bylo zaslání přípisu, kterým Chmela varoval, aby se nepokoušel vyhovět ...očekávanému zájmu vládních stran o pořízení agitačních a jiných snímků u výrobců gramodesek pro předvolební kampaň, neboť gramofonový průmysl, podléhající v oblasti publikační ministerstvu informací, by neměl být přednostně využit pro agitační kampaň některé z vládních stran.

Haša měl být proč nervózní: počátkem roku 1946, tedy v době obecného nedostatku čehokoliv, byla firma Vladimíra Chmela v podstatě jediným soukromým subjektem v celé republice, který disponoval jak výrobními kapacitami, tak i veškerými materiály potřebnými k masové výrobě gramodesek - jen za období od září 1945 do prosince roku 1946 pro něj vylisovala vysočanská továrna Baklax téměř 160 000 kusů gramodesek značek Odeon a HMV (na tuto etiketu nechal Chmel v roce 1946 natočit mj. Sinfoniettu Leoše Janáčka v provedení České filharmonie za řízení Rafaela Kubelíka).

Komunistické ministerstvo informací však mělo v prvních poválečných letech úplně jinou představu o využívání sdělovacích prostředků všeho druhu. Tlak ze strany J. Haši na ukončení činnosti firmy Vl. Chmela a na její začlenění do n. p. Gramofonové závody se proto postupně zvyšoval.

GABRIEL GÖSSEL

(Pokračování příště)

Obrazové materiály c Vl. Chmel Estate