Pondělí 16. 8. 2004 Český
rozhlas 2 - PRAHA - 3.03 hodin
Ztěžklé měsíční kamení
Závěrečný průzkum
Měsíce astronauty programu Apollo začal krátce poté, co nás třetí den ve
středu 13. prosince 1972 probudili z letového střediska skladbou The Doors
Light my Fire, vypráví v Meteoru astronaut Eugen Cernan. Nahlížíme do knihy
"Poslední muž na Měsíci. Eugen Cernan a vesmírné závody z americké
perspektivy". Tentokrát byla na programu cesta k strmým srázům Severního
masivu a zpět, poté ještě k úpatí Vytesaných hor a k Van Sergovu kráteru,
kde jsme všude měli zanícenýma a bolavýma rukama dobývat a oddělovat další
vzorky. Natažená šlacha v noze mě bolela při každém kroku. První zastávku
jsme si udělali u puklého balvanu vysokého asi jako třípatrový dům, který se
spolu s nějakou prehistorickou kamennou lavinou skutálel a sesul z hory a
při dopadu do údolí popraskal na několik ohromných částí. Byli jsme z
věčného lezení, kopání a přenášení kamenů pěkně zmožení, ale když jsme
dosáhli Van Sergova kráteru, Jack přesto požadoval, abychom natáhli náš
bezpečnostní limit a zůstali tam ještě déle. Letový ředitel Gerry Griffin to
však neschválil. Zpátky u Challengeru jsme se navzájem oprášili, naložili
poslední vzorky hornin do schránek a Jack poté vylezl po žebříku a zmizel v
průlezu. V té době už jsme za sebou měli na Měsíci delší pobyt než kdokoli
před námi a také jsme na něm překonali dosud největší vzdálenosti. Najezdili
a nachodili jsme více než 35 kilometrů a nasbírali skoro 113 kilogramů
vzorků hornin. Ještě než jsme stačili naposledy vylézt do Challengeru, vědci
v Houstonu jásali, že to byla dosud nejužitečnější fáze celého programu
měsíčního výzkumu. Stávali jsme se živoucím důkazem toho, že program Apollo
přinesl své ovoce. Poodjel jsem s vozítkem od výsadkového člunu a opatrně
jsem ho zaparkoval tak, aby jeho televizní kamera mohla nazítří snímat náš
start. Když jsem z vozidla sestoupil, na chvilku jsem poklekl a jedním
prstem jsem do měsíčního prachu napsal iniciály mé dcerky TDC. Dobře jsem si
uvědomoval, že písmena tu zůstanou neporušená po tolik let, že se to vymyká
lidské představě.
(bi) |