číslo 34
vychází 9. 8. 2004

Tipy ČRo

Středa 18. 8. 2004 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 20.00 hodin

Mozart tajemný a průzračný

Ačkoliv se všeobecně tvrdí, že Mozart skládal nádhernou a průzračnou hudbu, existuje v jeho díle několik výjimek. Neznamená to, že by tato hudba nebyla nádherná, ale rozhodně není tak samozřejmě průzračná. Náleží k nim Mše c moll. Jedná se vlastně o velmi rozsáhlý fragment koncipovaný ve stylu velké Bachovy Mše h moll. Jak se vlastně Mozart jako klasicistní skladatel dostal k takovému vzoru jako je barokní chrámová skladba? Zhruba od roku 1782 byl Mozart pilným návštěvníkem vídeňské císařské dvorní knihovny, jejímž prefektem byl baron Gottfried van Swieten, který zde shromažďoval nejvýznamnější díla hudební minulosti. Zde se Mozart poprvé setkal s kontrapunktickým uměním Johanna Sebastiana Bacha či Georga Friedricha Händela a zde si v mnoha svých studijních kompozicích osvojil kontrapunktické umění, které pak geniálním způsobem využíval ve svých skladbách. Mše c moll pro sóla, sbor a orchestr (KV 427) vznikala v letech 1782-1783. Po stylizační stránce se Mozart nechal vést Bachovským vzorem, zhudebňujícím v uzavřená čísla často pouze jenom jednotlivé úseky z mešního ordinaria. Co zcela určitě překvapí je vypjatá barokizující afektovanost ve sborových číslech, po nichž bezprostředně přichází jasná mozartovská melodika a instrumentační odlehčení. Proč dílo zůstalo nedokončeno (končí v části Sanctus) není známo.

Oproti předchozí Mši c moll je Mše C dur, zvaná Korunovační (KV 317), dílem plným jasu, bezproblémovosti a rozezpívané melodiky. Mozart ji složil v roce 1779 ke slavnosti uctění památky zázračného obrazu Panny Marie v mariánském chrámu poblíže Salcburku. Korunovační mše je jednou z posledních mší, které Mozart, komponoval ve službách salcburského arcibiskupa Hieronyma Colloreda.

LIBOR DŘEVIKOVSKÝ