číslo 35
vychází 16. 8. 2004

Názory, komentáře

ZKRAJE TÝDNE

Zmatek z matek

Neklidně bouřlivé minulé století změnilo v našem chování leccos, co se dříve jevilo jako neměnné. S údivem si uvědomuju, že nemálo z žen, které znám, má příjmení po svém prvním muži. Nejmenují se tedy ani po rodičích, ani po současném manželovi či partnerovi, se kterým zrovna bydlí. Většina z nich to zdůvodňuje tím, že se chtěly jmenovat stejně jako jejich dítě. Leč děti, které se jim rodily v dalších manželských či nemanželských svazcích, se většinou jmenují po svých otcích a po následných rozvodech zůstávají s matkou osamoceny jako děti kukačky. Výjimkou nebývá ani situace, kdy se pro zjednodušení takové děti jmenují po mamince, tedy po jejím prvním manželovi, kterého nikdy ani neviděly a kterého často jen velmi krátce znala i jejich maminka. Otcové prvních dětí oněch maminek potom jen s údivem přihlížejí, jak potomků s jejich příjmením utěšeně (nebo neutěšeně?) přibývá. Ti moudří se z těch vydařených radují, nevydařené statečně tolerují při vědomí, že jim je stejně nikdo v povědomí lidí neodpáře.

Nepřehledný zmatek zvětšuje ještě fakt, že stále se ženící a rozvádějící, dnes už častěji neženící a tudíž nerozvádějící se otcové, plodí děti v rozmezí půlstoletí. Ty šťastnější ženy vyvdaly, když se ještě muži ženívali, zajímavé intelektuálně, umělecky či cizokrajně znějící příjmení a za nic by se ho nezřekly. Ty méně šťastné se naopak svým příjmením po bývalém manželovi nerady chlubí a představují se raději křestními jmény.

Můj táta byl rodinným kronikářem a s velkou trpělivostí sháněl v matrikách informace o našich předcích, aby vznikl strom rodokmenu. Představuju si, jak by za sto let vyhledával a luštil vztahové záhady dnešní doby a hrůzu, s jakou by mu vstávaly na hlavě stříbrné vlasy jeho ježka: dvacetiletému předkovi, o kterém by psal, by se v témže roce narodila teta a synovec slavil padesátiny. Děti strýce zmíněného předka, tedy bratra jeho táty, by měly příjmení po strýcově druhé manželce, která si je ponechala z prvního manželství.

Zmatek ve jménech matek a dětí k moderní době prostě patří a geometrickou řadou se bude v budoucnu rozšiřovat. Naštěstí kvalita našich rodinných vztahů nezávisí na tom, jak se kdo jmenuje, ale je-li nám s ním dobře. Rád vzpomínám na tety a strejdy, mnohdy nikoliv pokrevné, jak se nám s láskou věnovali a my je bezmezně milovali. Konečně děti rády pojmenovávají svou babičku podle místa, kde žije. Ta moje z České Čermné byla čermenská a lepší na světě širém nebylo. A takové budou jistě i babičky budoucí, ať už vlastní či nevlastní, a jejich příjmení bude otcovské, mateřské či po prvním nebo dalším manželovi.

JAN ŠPÁTA