číslo 35
vychází 16. 8. 2004

Rozhlasová publicistika

FONOGRAM

Pokračování příběhu znárodňování gramofonového průmyslu v Československu věnujeme sporům mezi osobou posledního ředitele československé pobočky anglické firmy The Gramophone Company Ltd. a komunisty jmenovaným ředitelem nově založeného národního podniku Gramofonové závody v letech 1946-1948.

Obchodník gramodeskami Vladimír Chmel (IV.)

V říjnu roku 1946 se ředitel n. p. GZ Josef Haša a jeho náměstek Vladimír Chmel vydali do Londýna, aby jednali o případném obnovení činnosti koncernu EMI v Československu. Anglická strana již měla připravený návrh smlouvy o licenčním vydávání gramodesek značky HMV v ČSR a o eventuální výměně matric za stejným účelem. K jejímu podpisu ovšem nedošlo, neboť ten byl podmíněn vypořádáním nároků anglické strany na majetek, který jí mezitím byl v ČSR znárodněn.

Neúspěch při jednání v Londýně svalovali Haša a Chmel jeden na druhého. Z Hašovy strany brzy došlo i na - tehdy dost běžné - obviňování Chmela ze spolupráce s nacisty: začal zpochybňovat protektorátní obchodní činnost firmy a jejího majitele nařkl z asociálního jednání. Chmelovi zaměstnanci proto sepsali prohlášení, v němž odmítli svého ředitele označit za asociála a naopak uvedli, že ...vycházel vždy vstříc sociálním požadavkům zaměstnanců s nejvyšším pochopením a rovněž po stránce národní spolehlivosti a jeho chování v době okupace není proti jmenovanému naprosto žádných námitek.

V lednu roku 1947 Haša Chmelovi napsal, že vyhláškou ministra průmyslu byly v rámci znárodnění výroby gramodesek znárodněny i firmy Lindström a Electrola, a že tudíž požaduje okamžité předání klíčů od skladišť, kde je majetek obou firem uložen. Koncem dubna téhož roku začal Haša po Chmelovi z titulu ředitele n. p. GZ vymáhat i majetek firmy GC v Ústí nad Labem, který byl doposud v Chmelově národní správě. Zpochybnil i výsledky někdejší Chmelovy inventury zařízení a surovin ústecké lisovny a jejich správce nařkl, že nechal strojní zařízení úmyslně zkorodovat a zničit. V červnu téhož roku již Haša Chmelovi vyhrožoval "podniknutím zákroku na příslušných místech" a bezprostředně poté poslal obsáhlou stížnost ministerstvu průmyslu, v níž upozornil i na údajnou ...řadu invektiv se strany p. Vl. Chmela vůči znárodněnému československému gramofonovému průmyslu, kdy, jak jsme se dozvěděli od Angličanů, p. Chmel podával nesprávné a úmyslně mylné informace o majetku anglické firmy v ČSR a mařil tím jednání a dobrou pověst našeho n. p. v Anglii.

Haša ve všech svých podáních státním orgánům navíc opakovaně zdůrazňoval, že Chmel se za zástupce anglických gramofonových společností vydává neoprávněně

V druhé polovině roku 1947 se ale politické štěstí od Hašy přece jen poněkud odvrátilo - ministr průmyslu Bohumil Laušman ho odvolal z funkce podnikového ředitele n. p. GZ, v listopadu byl dokonce zatčen, držen měsíc ve vyšetřovací vazbě, propuštěn, znovu jmenován ředitelem n. p. GZ a ještě v prosinci téhož roku znovu z této funkce odvolán. Ministerstvo průmyslu pověřilo prozatímním vedením n. p. GZ ministerského radu Dr. Františka Strnada a v reakci na Hašovu výše zmíněnou stížnost z června minulého roku svým dopisem z 2. ledna 1948 sdělilo vedení tohoto podniku, že podáním stížnosti proti Vl. Chmelovi se n. p. GZ nezbavil povinnosti pečovat o převzetí všech majetkových podstat, které byly úředními vyhláškami převedeny do tohoto národního podniku. Dále upozornilo, že Vl. Chmel předložil ministerstvu písemné vysvětlení o předmětných majetkových podstatách v jeho správě. Na závěr tento ministerský přípis dokonce zdůraznil, že ...je třeba také od řed. Hašy převzíti podstaty jím spravované, zvláště pak firem DG a Telefunken a vyžádati od něj vysvětlení a vyúčtování. Kopie tohoto sdělení zasílá se ústřednímu orgánu s pokynem, aby dohlédl na jeho provedení.

Neplýtvejme časem zkoumáním o jaký ústřední orgán mělo jít - celá záležitost totiž velice rychle dospěla k očekávanému konci: Vladimír Chmel sice ještě stačil dopisem z 29. ledna 1948 nabídnout vládnímu pověřenci dosazenému ministerstvem průmyslu do čela n. p. GZ služby své a svých sedmi zaměstnanců i s firemními reprezentačními prostorami v Palackého ulici a skladištěm desek a přístrojů, ale už bylo pozdě. Počátkem roku 1948 Haša odložil rukavičky a razantně zasáhl z výšin své ministerské funkce "prozatímního zplnomocněnce" obsáhlým memorandem vypracovaným 9. ledna 1948 a zaslaným k rukám ministra informací (prakticky tedy vedení KSČ). Chmela v něm označil prakticky za agenta, který podává zprávy o stavu československého hospodářství do nepřátelské ciziny (Chmel od ledna 1947 nedostává nové zboží a přesto vydržuje beze změny personál a místnosti velkoobchodu. Bylo by zajímavé, jaké zprávy podává jednak do Anglie, jednak do Berlína, kam často on sám a jeho zaměstnanci dojíždějí, t. j. do Německa...)

Orgány činné v trestním řízení, kterým byl výše uvedený přípis J. Hašy promptně postoupen (v tomto případě Oblastní úřadovna StB v Praze), provedly 2. února domovní prohlídku v bytě Vl. Chmela (zabavily jeden pořadač a jeden sešit) i v prostorách jeho firmy. Písemností zabavené při této akci předaly dne 14. února 1948 k odbornému posouzení tajemníkovi ředitele n. p. Gramofonové závody Jaroslavu Hankovi, který Chmelem údajně způsobenou škodu vyčíslil do protokolu částkou 3,7 milionu Kč - tedy téměř dvojnásobkem částky, kterou jen o měsíc dříve uváděl jeho přímý nadřízený.

Druhý den po Gottwaldově projevu k pracujícím na pražském Staroměstském náměstí, tedy 26. února 1948, byl Chmel zatčen. Ještě téhož dne byl ministerstvem vnitřního obchodu ustanoven národním správcem všech majetkových podstat a práv firmy Vladimír Chmel, velkoobchod s deskami a gramofony zvláštní zmocněnec ministerstva informací Josef Haša.

Vladimír Chmel byl sice již 29. února propuštěn z vazby, ale po několika dalších dnech - 5. března - podal n. p. Gramofonové závody stížnost ve věci jeho propuštění prezidiu ministerstva spravedlnosti, neboť jmenovaný prý tento n. p. poškodil o 8 - 12 milionů Kč. Akční výbor zmíněného národního podniku současně požádal Krajský trestní soud o okamžité uvalení vazby na Vladimíra Chmela - této žádosti bylo okamžitě vyhověno.

Když na podzim téhož roku podala sestra Vl. Chmela Marie Balabánová na ministerstvo spravedlnosti žádost o propuštění svého bratra z vyšetřovací vazby s ohledem na jeho špatný zdravotní stav a zoufalou materiální situaci jeho manželky, bylo jí doporučeno, aby si vyžádala stanovisko J. Hašy. Pan generální ředitel jí sdělil, že osobně by neměl námitek, kdyby závodní rada dala souhlas s propuštěním. Paní Balabánová se proto obrátila i na tento orgán - dozvěděla se však pouze to, že její žádost byla projednána a ...jednomyslně zamítnuta. Podniková rada nenahlíží, proč by člověk, který tak poškodil náš národní podnik a který proti jeho znárodnění osnoval spiknutí za účasti zahraničních interesentů i zdejších reakčních kruhů, měl být propuštěn na svobodu - tím spíše, že zde je nebezpečí, že by se chtěl útěkem do ciziny vyhnout případnému trestu...

(Dokončení příště)

GABRIEL GÖSSEL

Obrazové materiály ? Vl. Chmel Estate