číslo 35
vychází 16. 8. 2004

Televize
a film

TV TIPY

Pondělí 23. 8. 2004 ČT 1 - 18.30 hodin

Guinnessův svět rekordů

Výjimeční lidé, kteří dokázali výjimečné věci v jednom z nejpopulárnějších televizních pořadů na světě, který přináší i Česká televize. Dnes budete svědky rozbíjení desek holou rukou, zjistíte, co je podstatou adrenalinového sportu nazývaného zorbing, a seznámíte se s dvouhlavým mužem. Nabízí se vám možnost odpovídat prostřednictvím SMS zprávy na otázku uvedenou v pořadu. Tutéž soutěžní otázku najdete také na webových stránkách České televize na adrese www.czech-tv.cz, nebo na teletextu na straně 344. To vše a mnohé další neuvěřitelné lidské výkony a kuriozity v cyklu inspirovaném Guinnessovou knihou rekordů.

Uvádějí Vojtěch Bernatský, Petr Svěcený a Nikola Birklenová.

Úterý 24. 8. 2004 ČT 1 - 16.15 hodin

Pavel Pavel znovu na Velikonočním ostrově

V rámci cyklu Svět zázraků vysílá Česká televize reprízu dokumentu nazvaného Návrat na Rapa Nui (premiéru měl v říjnu loňského roku). Rapa Nui říkají domorodci Velikonočnímu ostrovu, místu, kde v roce 1986 vstoupil do dějin "hybatel soch" Pavel Pavel. Ten - jako člen výpravy norského cestovatele Thora Heyerdahla - dokázal dávné tvrzení obyvatel Velikonočního ostrova, že tamní obrovské sochy samy chodily. "Šlo jen o to jim pomoci," říká k tomu Pavel Pavel.

Loni v lednu se český inženýr (a také komunální politik, místostarosta jihočeských Strakonic) vypravil na Rapa Nui už potřetí. Cílem jeho cesty bylo tak trochu smazat staré dluhy a výše zmíněnou úspěšnou výpravu připomenout pamětními deskami. "Upomínku na experiment i jeho výsledek slíbil už Thor Heyerdahl. Po jeho smrti to ale zůstalo na mně," vysvětluje Pavel. Desky chtěl umístit hned vedle pochodující sochy, vzhledem k památkové ochraně na Velikonočním ostrově, ale nakonec přistoupil na kompromis; připomínka jeho činu je umístěna v místním muzeu. "Téměř všichni turisté, kteří na Velikonoční ostrov přijedou, sem beztak přijdou," smiřuje se nakonec s tímto řešením Pavel Pavel. Vedle fotografie kamenného kolosu jsou tak umístěny čtyři pamětní bronzové destičky. V češtině, angličtině, španělštině a rapanuištině na nich stojí: Tato socha byla použita pro experiment norské expedice Muzea Kon-Tiki, vedené Thorem Heyerdahlem v roce 1986. Sochu ve vzpřímené poloze transportovalo 16 osob podle staré domorodé legendy. Práce řídil český inženýr Pavel Pavel.

Autorem půlhodinového snímku je Steve Lichtag. Připomíná v něm cíle a průběh Heyerdahlovy výpravy, mapuje činnost Pavla Pavla a ukazuje i sochy, které spadly do šedesátimetrové hloubky a jsou tak už zřejmě navěky pohřbeny na dně oceánu. Dokument Návrat na Rapa Nui je tak unikátním svědectvím o dávných civilizacích i českých zásluhách na jejich odhalování.

TOMÁŠ PILÁT

Středa 25. 8. 2004 NOVA - 20.40 hodin

Trhák pana Bowfingera

Bobby Bowfinger, zadlužený majitel malé a nepříliš úspěšné produkční firmy, je přesvědčen, že scénář o mimozemských vetřelcích, který napsal jeho účetní Iránec Afrim, by mohl být opravdovým trhákem. Po poradě s Afrimem, stárnoucí herečkou Carol a mladým hercem Slaterem se Bowfinger vydá za filmovým bosem Jerrym Renfrem, který přislíbí podíl na filmu, pokud se v hlavní roli objeví černošská akční hvězda Kit Ramsey. To se však zdá jako nesplnitelná podmínka, protože herec je značně psychicky labilní, nesnáší běloškou nadřazenost, má hrůzu z mimozemšťanů a nemá o žádnou podobnou roli zájem...

Režie Frank Oz. Hrají Steve Martin, Eddie Murphy, Heather Graham, Christine Baranski, Jamie Kennedy a další.

Čtvrtek 26. 8. 2004 NOVA - 20.00 hodin

Divoká svině

Zatímco v Praze cikán Fero Legeza vyloupí vilu prominentního soudruha Sedlakoviče, v Ostravě pronásleduje kriminalista František Jareš pašeráckou bandu. Dostane se přitom do konfliktu s partou dětí místních prominentů. Za trest je přeložen do Prahy, kde se společně se svým bývalým kamarádem Bílkem má pod vedením majora Vlacha podílet na vyšetřování případu propuštěného trestance Paruse, který se pokusil okrást cikánskou zlodějku a ve rvačce těžce zranil jejího ochránce. Vyšetřování je přivede také na stopu cikána Legezy, který byl s Parusem ve vězení. Pokusí se zadržet Paruse, toho však komplic včas varuje a muž uprchne. Jaroš je pak z případu odvolán a přidělen ke skupině vyšetřující sérii vloupání, mezi které patří shodou okolností i vila vykradená cikánem Legezou.

Režie Jan Kubišta. Hrají Ondřej Pavelka, Marek Vašut, Michal Dlouhý, Oldřich Vlach, Vítězslav Jandák a další.

Pátek 27. 8. 2004 ČT 1 - 20.35 hodin

I s hrbem na zádech lze čekat na pomstu

Jméno Jeana Maraise jako málokteré jiné souzní především s typem roztouženého hrdiny, jenž s kordem v ruce hájí nejen čest svou, ale i těch, na nichž mu záleží. Slučuje zasněnou zamilovanost s odvážnou akcí. Jednoho z takových hrdinů ztvárnil v přepisu Févalova románu Hrbáč. Protagonistou je znectěný šlechtic, jenž v důmyslném pitoreskním převleku a s umělým hrbem trpělivě čeká na příležitost, aby se pomstil. Paul Féval vycházel z romantických představ 19. století a režisér André Hunnebelle (s Maraisem natočil vícero filmů včetně fantomasovského cyklu) toho pojetí beze zbytku převzal.

Jeana Maraise asi nejvíce proslavili právě udatní ušlechtilci, avšak role takto zaměřené tvoří malý, časově ohraničený výsek z jeho celoživotního odkazu. Od mládí jej přitahovalo divadlo, ve 30. letech zkoušel první krůčky před kamerou (i za ní), ale rozhodující krok pro svou kariéru učinil, když se seznámil s básníkem Jeanem Cocteauem, s nímž navázal celoživotní vztah pracovní i intimní. Když Cocteau začal od 40.let pravidelně působit v kinematografii, hrál Marais ve všech jeho snímcích, ať již k nim psal jen scénář (Věčný návrat) či je sám režíroval (Kráska a zvíře, Orfeova závěť a další).

Teprve na přelomu 50. a 60. let se těžiště jeho postav přesunulo ke kostýmním úlohám. Mnohé z těchto sice naivních, ale přesto okouzlujících snímků, v nichž Marais udivuje fyzickou zdatností (s oblibou leze zejména po strmých zámeckých či hradních zdech), jsme mohli vidět; kromě Hrbáče ČT již zopakovala Ve služkách krále a Dej si pozor, La Toure!, do nedělního pamětnického cyklu chystá Tajnosti Paříže a Koženou masku.

Od počátku 70. let se Marais poznenáhlu se z filmového plátna vytrácí, jako kdyby chtěl zůstat v paměti vděčného publika zachován coby švarný, pohledný chlapík. Několikrát ještě zkusí štěstí s televizí (sedmidílný seriál Joseph Balsamo, kde hrál rovněž pod Hunnebellovým vedením, jsme viděli i u nás). Občasnými drobnějšími úlohami, které přijímá ve filmech věhlasných režisérů (Lelouch, Bertolucci), však překvapuje až do vysokého věku.

JAN JAROŠ

Sobota 28. 8. 2004 ČT 1 - 20.50 hodin

Jak to bylo s Ježíšem Kristem?

Osobnost Ježíše Krista vyvolává neutuchající zájem filmařů. Nedávno i českými kiny prošla naturalistická rekonstrukce posledního dne jeho pozemské pouti Umučení Krista. V uplynulých týdnech Nova vysílala dvojdílnou detektivně laděnou sci-fi Záhada vyvoleného, kde příliš zvědavý archeolog přijde na stopu starověkého videozáznamu, který by mohl zachycovat samotného Ježíše - avšak mladík se ocitne v centru vražedných intrik dříve, než si hrozící nebezpečí, mimo jiné plynoucí i z vatikánských míst, plně uvědomí.

Obdobné východisko rozvíjí rovněž americký thriller Stíny mrtvých. Režisér Jonas McCord natáčel v autentických izraelských exteriérech, takže putování po místech známých již z bible, nabývá obzvláštní působivosti. Tvůrci si pohrávají se vskutku kacířskou myšlenkou: co by se stalo, kdyby bylo nalezeno Ježíšovo tělo? Jaké následky by to mělo pro křesťanské náboženství. Znepokojivý nález přijíždí proto obhlédnout uznávaný vatikánský expert, kterého představuje jako vždy exoticky okouzlující Antonio Banderas.

Namítat lze proti přílišné uzavřenosti příběhu - tváří se, jako kdyby neexistovala média, jako kdyby epochální objev zůstal skryt před zraky veřejnosti. Takže o něm vědí jen skupinka archeologů, církevní špičky, podezíraví pejzatí židé a konečně osamocený psychopat, usilující o jeho zneužití. Vyprávění tak sklouzává k osvědčeným motivickým stereotypům, které sledují ponejvíce atraktivní vnější dění. Jak napsal časopis Premiere, "komu však stačí thriller s jedinečnou scénou mlácení ortodoxních židů prknem po hlavě, má ho mít."

(jš)

Neděle 29. 8. 2004 PRIMA - 16.55 hodin

Usmíření je ze všeho nejdůležitější

Film Marka Rydella Na Zlatém jezeře, v roce 1982 uvedený i v soutěži karlovarského festivalu, se úspěšně zapsal do linie rodinných příběhů, jednou úsměvných, jindy zvážnělých, vesměs ovšem šířících myšlenku, že jakékoli rozepře mezi lidmi lze smírně vyřešit. Scénář napsal Ernest Thompson podle vlastní divadelní hry a počínal si natolik obratně, že si vykoledoval jednoho z Oscarů, jimiž je tento film ověnčen. Je ovšem pravda, že rozmluvy, jakkoli sestavené s nesmírným umem i znalostí povah, jakkoli vtipné a pohotové, nezastřou svůj divadelní původ.

Kromě Oscara za scénář pro Thompsona získali další cenné sošky i oba hlavní představitelé, Katharine Hepburnová a Henry Fonda (jenž si ostatně odnesl herecké ocenění i z Karlových Varů). V jejich případě však nezbývá nic jiného než vyslovit bezvýhradné uznání. Ztvárňují zestárlé manžele Thayerovy, mnohdy bolestně řešící své vztahy k dceři, k vnukovi - i k sobě navzájem.

Norman, navenek zahořklý a popudlivý cynik, s nímž je obtížné navázat kontakt, ve skrytu duše touží po porozumění, po hřejivé něze, ale léty usedlá a zbytnělá nesnášenlivost mu zabraňuje, aby přijal pomocnou ruku, aby se očistil ze svých zahořklostí. Fonda jej obdařil početnými výrazovými ploškami, vystupuje naprosto uvolněně, bez jediného zakolísání. Stvořil fascinující portrét starce nad hrobem, jenž vyzývavě žertuje o smrti, ale vnější provokativností jen zastírá zranitelné nitro. Není náhodné, že pevné pouto nejprve naváže s vnukem, jemuž je cizí jakákoli přetvářka. Fondův zestárlý, pohublý, až jakoby unavený obličej, v němž co chvilku zazáří čtverácké oči, určitě uvízne v paměti - už proto, že to bylo naposledy, co jej zachytila filmová kamera. Příznaky vlastního stáří a obav z něho mistrovsky vtělil i do své kreace.

Normanova manželka Ethel je pojata jako všeobjímající, vše smiřující bytost. To ona uhlazuje Normanovu beznaděj, urovnává jeho zraňující jízlivosti, jimiž muž častuje své blízké. Moudrá, vždy vitální a optimistická žena, která obětavě nese břímě manželových vrtochů, je Hepburnovou promyšlena do nejmenšího detailu, každé hnutí obličeje či pohyb ruky přesně vymezuje zamýšlené sdělení - je jen škoda, že neuslyšíme její mluvu, která - nesmírně tvárná - se rozlévá do bezpočtu výrazových odstínů. Český dabing snad ani nemohl postihnout původní hlasové bohatství - a to platí i pro Fondu. V hereckém koncertu obou protagonistů pak zanikají další herci, třebaže též prvotřídní. Ani Jane Fondová, hrající již dospělou dceru, která si s otcem nerozumí již od dětství, nedokázala vystoupit z jejich stínu.

Rydellův snímek se odehrává daleko od lidí, kam nezasahují žádné rušivé vlivy, uprostřed prosluněné přírody, jíž vévodí půvabné, v sluneční záři se skvoucí jezero, lahodné na pohled, avšak někdy i zradné, pokud někdo podlehne pokušení vypravit se na něj s loďkou. Režisér své vyprávění zpracoval se svrchovanou inscenační jistotou, zvládá humorné rozmíšky, chvíle ohrožení i dojemné okamžiky tolik toužebného smíření. Přiznává, že rýsuje idylu, přiznává melodramatický půdorys, ovšem daří se mu se svrchovanou jistotou apelovat na vzájemnou vstřícnost, soucit, na odpuštění. Vytvořil natolik oslňující a působivé dílo, že nové zpracování téže látky, které nedávno uvedla Česká televize, se mu nemůže rovnat.

JAN JAROŠ