číslo 35
vychází 16. 8. 2004

Tipy ČRo

Neděle 29. 8. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04, repríza 2. září v 14.30

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 479

Železná koruna

Rok 1680 byl pohnutý. Rebelovalo se. Když se podíváme na největší ohniska povstání, zjistíme, že asi 5000 ozbrojených mužů, vedených bývalými důstojníky, se shromáždilo na Čáslavsku. Současně se bouřily selské houfy v Boleslavském, Litoměřickém a Slánském kraji. Rebelovalo se také na Rakovnicku a Loketsku. Snad největší neklid vznikl na Plzeňsku, na panstvích Bezdružice, Polžice, Třebel a Krasíkov. Také Žatecko bylo selskými bouřemi zasaženo. Další rozsáhlé centrum neklidu existovalo na Frýdlantsku a v okolí Liberce, Lemberka, Grabštejna a Zákup. Ohýnky rebelie vyskakovaly i v okolí Broumova a Police nad Metují. Silné bouře se rozmohly na panství Litomyšl. Většinu rebelantů tvořila německá jména. Několik z nich se zachovalo až po dnešek. V prvé řadě mezi nimi stojí Ondřej Stelzig, kovář z Dolní Řásnice. Už v listopadu roku 1679 se vydala z frýdlantského panství šestičlenná deputace do Brandýsa za císařem, který tu právě pobýval. Hlavními osobnostmi porad i deputace byli Ondřej Stelzig a Martin Nicht. Mezitím vtrhly do Čech kompanie Kryštofa Viléma Haranta z Polžic a Bezdružic, generála-strážmistra a synovce českého pána, popraveného na Staroměstském náměstí (ten byl ovšem k Habsburkům loajální a vzbouřené sedláky na frýdlantském panství uklidnil). Nikoli však na dlouho. Jestliže předchozí zimu byl řásnický kovář Stelzig pouze jedním z rebelantských vůdců, teď se stal jejich hlavou. Sotva se v červenci 1680 vrátil ze své druhého rande s císařem pánem, svolal v Dolní Řásnici shromáždění. Navrhl, aby šli opět k císaři a vybírali mezi sebou po patnácti krejcarech, které Stelzig přijal, dozvídáme se z hlášení libereckého hejtmana Flickiho. Stelzig dokázal už jednou umlčené sedláky přesvědčit, aby začali novou rebelii. Tentokrát si to namířil rovnou k císařskému dvoru v Linci. Odvahu mu dodala předešlá audience u panovníka. Nechal svolat frýdlantské poddané do lesa a tam jim sugestivně líčil, co všechno mají a musejí dostat a určitě dostanou od císaře, jenom když ho finančně podpoří. Každý poddaný zaplatil po pěti groších, takže se Stelzigovi sešlo 150 imperiálů neboli říšských zlatých. Být vedoucím rebelem, to musel být docela výnosný byznys. Lze se důvodně obávat, že to byl jeden z důvodů, proč Stelzig zanechal kovářství a pustil se do úplně jiného podnikání. V červnu 1681 byl ve Vídni zatčen, deportován do Čech a uvězněn na Staroměstské radnici. Rozsudek zněl: deset let nucených prací a vyhoštění z Českého království. Už zakrátko se však stal písařem velitele pevnosti Ráb. Odtud uprchl, vrátil se na Frýdlant, kde byl teprve po dalších čtyřech letech zatčen.

Spisovatel Václav Kaplický věnoval po třech stech letech této rebelii román. Kováři Stelzigovi v něm nasadil symbolicky na hlavu korunu. Železnou korunu.

JOSEF VESELÝ