číslo 36
vychází 23. 8. 2004

Názory, komentáře

ZKRAJE TÝDNE

Nový Dvořák pro Ameriku

V polovině srpna mě cestou z dovolené v Kanadě zastihl uprostřed lesů v americkém státě Maine telefonát z New Yorku. Američtí muzikanti volali, kde jsem a zda mohu okamžitě přijet, že pro mě mají něco opravdu speciálního. Moc se mi nechtělo opustit divočinu a urychlit návrat na newyorský Manhattan, kde právě opevňovali Madison Square Garden před sjezdem Bushových Republikánů. Máme tu českého skladatele a báječného kanadského dirigenta a ti spolu připravují večer věnovaný velikánům české hudby, naléhal hlas newyorské houslistky v telefonu. Nakonec mě přesvědčila, že mám sbalit stan a jet mnoho hodin až do Harlemu na generálku koncertu, který měl být jedním z dalších vrcholů americké části Roku české hudby připomínající především výročí Dvořáka a Janáčka.

V ohromném římsko-katolickém kostele Riverside na 120. ulici jsem nakonec našel zkušebnu ze které se valilo forte z Lišky Bystroušky. Kromě Janáčka byl na programu také slavný Dvořákův violoncellový koncert se sólistou Carterem Breyem a Smetanova Vltava z Mé vlasti. Před orchestrem stál muž v černém tričku, který se podobal herci Richardu Gerovi. Byl to Peter Oundjian, šéfdirigent torontských symfoniků. Do New Yorku přivezl z Paříže mladého českého skladatele Kryštofa Mařatku. Vnuk sochaře Josefa Mařatky, kterému se už honí hlavou nová opera pro Národní divadlo v Praze, stál v New Yorku nad partiturami a jen těžko skrýval nervozitu. Jeho zbrusu nová skladba Otisk měla zaznít ve světové premiéře hned druhý den na závěr série koncertů v rámci Caramoorkého festivalu v otevřeném amfiteátru Katona kousek od New Yorku.

Manhattanský symfonický orchestr Svatého Lukáše patří k těm konzervativnějším, Dvořáka hraje poslepu, Janáčka s chutí a Smetanu s radostí. Den před generálkou ale dostali od nadšeného kanadského dirigenta Mařatkovu skladbu, která byla ne z nového, ale z velmi starého světa, inspirována je totiž starší dobou ledovou. Velký symfonický orchestr proto doplnili hráči na kameny, dřeva a píšťaly, kteří napodobovali zvuky jeskyních hráčů na krápníky, kosti a lastury. V Evropě jsme zvyklí na nejrůznější experimenty, ale u newyorských hudebníků jsem na generálce vypozoroval, že se tam původní zvědavost mísila s obavami, jak bude Mařatkům pokus oživit "symfonii paleolitu" přijat lidmi, kteří přišli na Dvořáka a Janáčka.

Nakonec vše dobře dopadlo, Kryštof Mařatka a Peter Oundjian na podzim nacvičí Otisk s dalšími severoamerickými orchestry pro koncerty v kanadském Torontu a v coloradském Denveru. Skladatel Mařatka, který se netají tím, že mu Praha byla malá a proto tvoří v Paříži, je přijímán v Severní Americe jako velmi talentovaný Čech. Díky letošním kulatým výročím Dvořáka a Janáčka má jedinečnou příležitost ukázat, co v 21. století může naše vážná hudba Americe nabídnout.

MIROSLAV KONVALINA, Washington