číslo
36 |
|
Rozhlasová publicistika |
|
FONOGRAM V dnešním díle našich výletů do historie gramofonového podnikání v Čechách dokončíme vyprávění o tristním osudu posledního ředitele československé pobočky anglické firmy GC, která u nás vydávala mimo jiné gramodesky s etiketou His Master´s Voice. Obchodník gramodeskami Vladimír Chmel (V.) Josef Haša ovšem měl kromě zájmu na odstranění osoby Vladimíra Chmela v té době i další starosti: v únoru roku 1949 najdeme jeho podpis například pod následující žádostí adresovanou ministerstvu vnitřního obchodu: Vzhledem k tomu, že náš podnikový ředitel p. Josef Haša jako národní správce fy Vl. Chmel pracuje na návrhu, aby velkoobchodní činnost této firmy byla zastavena, žádáme, aby tyto místnosti, pronajaté firmě Chmel, Praha II., Palackého 1, byly prozatím dány do podpronájmu našemu národnímu podniku, protože GZ tyto místnosti potřebují nutně pro vlastní agendu. V těchto místnostech má býti reorganizováno naše umělecké oddělení pro úkoly, uložené nám po Únoru naší vládou. Prozatím živoří v jedné pronajaté místnosti v nakladatelství R. A. Dvorský...
Podobně dopadl Hašovou zásluhou i další rodinný majetek Diego Fuchse: ten se svou manželkou Štěpánkou zakoupil v roce 1923 vilu v obci Loučeň, kde také manželé o prázdninách obvykle přebývali. V roce 1945 byly na tomto objektu - též přešel do vlastnictví Fuchsovy neteře - způsobeny rozsáhlé škody (užívala ho Rudá armáda) a v roce 1950 ho dědička na nátlak ředitele Haši darovala n. p. Gramofonové závody. Ty se zavázaly na dům umístit "vhodnou věnovací desku, že tento dům je věnován památce Diego Fuchse, zakladatele gramofonového průmyslu v ČSR". Dokument z roku 1952, upozorňující na pokračující chátrání objektu v důsledku jeho nevyužívání, obsahuje v souvislosti s tímto závazkem dvě slova: "Dosud nesplněno". Vilu n. p. GZ nikdy nevyužíval a později se jí dokonce složitě zbavoval. Ale vraťme se k případu Vladimíra Chmela. Z vazby byl propuštěn po 14 měsících v červnu roku 1949, přes léto pracoval jako brigádník při žňových a sklizňových pracích a od října téhož roku nastoupil do podniku Pražské pekárny a mlýny jako plánovač. Hlavní líčení v jeho kauze proběhlo 14. ledna 1950 - Okresní soud trestní v Praze ho tehdy zprostil obžaloby v plném rozsahu. Soudní znalec byl nucen s přihlédnutím ke skutečnostem uvedeným ve výpovědích obviněného konstatovat, že škodu neutrpěl n. p. GZ, nýbrž naopak podnikatel Vl. Chmel. Nařčení z kolaborace s okupanty pak Chmel ve své obhajobě odmítl následujícími slovy:
Prokuratura se ovšem proti tomuto rozsudku odvolala - požadovala nové znalce a zvláště přihlédnutí k výpovědi pana Hanky, tajemníka ředitele Hašy. Národní podnik Gramofonové závody navíc zaslal prokuratuře Hašou podepsané upozornění, že ...soudní znalci mlžili, zkreslovali, zatemňovali a neplnili úkoly jim dané, čímž spáchali trestný čin, pročež by proti nim mělo být zavedené trestní řízení. Právní zástupce n. p. GZ, který toto podání 17. října 1950 doručil na prokuraturu, svému řediteli sdělil, že spisy Chmel jsou údajně označené jako tajné, že předseda senátu je vyňal, má je uloženy v bezpečí a prohlásil prý, že řízení nebude odročováno, že se v každém případě věc skončí při hlavním přelíčení a že zejména nebude připuštěn žádný další znalec. Soud prý musí řízení skončit a předseda senátu údajně naznačoval, že to nezáleží na něm. Dne 22. listopadu 1950 Krajský trestní soud rozhodl, že má být opakován důkaz znalci ve všech okolnostech a odložil jednání na neurčito. Soudem nově jmenované znalce si ovšem 17. května 1951 (hlavní líčení v kauze Chmel bylo mezitím stanoveno na následující měsíc) pozval do své pracovny ředitel Haša, aby tito si ...správnost svého názoru na tuto kauzu mohli ověřiti a nejasné body vysvětliti. Z této porady se zachoval zápis, který je nanejvýš pozoruhodným dokumentem - posuďte konečně sami: S. řed. Haša rozebírá věc a uvádí, že trestní činnost Chmela lze vlastně rozděliti do několika skupin: 1/ Chmel jako zloděj státního majetku, 2/ machinace vůči znárodňování, 3/ ostatní zločiny. S. řed. Haša doličuje při této příležitosti charakter Chmela, jeho činnost za okupace a po okupaci a také jako agenta anglických firem. Soudní znalci ujistili s. řed. Hašu, že po tomto vysvětlení je jim případ jasný a budou postupovati podle kritérií s. řed. Hašou nanešených. Počítají, že s elaborátem budou hotovi do příští středy a přinesou jej ještě s. řed. Hašovi k nahlédnutí... Rozsudkem z konce června roku 1951 odsoudil Krajský trestní soud Vladimíra Chmela k trestu odnětí svobody na dva a půl roku pro "rušení znárodnění". Jeden rok trestu mu byl amnestován, jeho zbytek si Chmel odpykal od června do listopadu roku 1951. V roce 1952 byl Vladimír Chmel rozhodnutím ÚNV hl. m. Prahy zbaven práva užívat dosavadní byt v Praze - náhradní byt mu byl přidělen v Neratově, okres Žamberk. Na základě přímluvy zaměstnavatele - n. p. Pražské pekárny a mlýny (po delimitaci Sodovkárny, kom. podnik hl. m. Prahy, dříve firma Zátka) - argumentujícího Chmelovou odbornou zdatností a jeho vynikajícími pracovními výsledky bylo rodině nakonec povoleno přestěhovat se do náhradního bytu v zanedbaném rekreačním domku v Říčanech u Prahy, aby Chmel mohl i nadále dojíždět do Prahy do zaměstnání. Vladimír Chmel zemřel ve věku nedožitých šestapadesáti let dne 16. července 1957. GABRIEL GÖSSEL Obrazové materiály c Vl. Chmel Estate Příště: Profil skladatele a zpěváka Jindry Loukoty |