číslo 36
vychází 23. 8. 2004

Televize
a film

TV TIPY

Pondělí 30. 8. 2004 ČT 2 - 20.50 hodin

Vycházejme si vstříc

Čínská kinematografie, ač v našich kinech bývá hostem jen zřídkavým, už drahná léta na sebe strhává celosvětovou pozornost a sotva bychom nalezli festival, z něhož by si neodvezla žádné ocenění. Je samozřejmě možné, že za hranice se dostávají jen snímky řekněme artistní, které se vymykají obvyklé ideologické objednávce (jak ostatně známe z vlastní zkušenosti), avšak ty, které můžeme vidět, se dotýkají všelidsky platných záležitostí - a v případě Čínské lázně neblahých civilizačních tlaků.

Režisér Čang Jang natočil melancholicky laděnou výpověď, která zachycuje nejen obtížné navazování zpřetrhaných rodinných pout (navíc s poněkud módní figurou mentálně postiženého sourozence), ale také nenávratné zanikání všeho, co již zdánlivě přežilo. Tak i dosluhující veřejné lázně, ke se lidé sházejí k zábavě, k popovídání, kde tráví volný čas, ustoupí - stejně jaké celé okolí - výstavbě moderního nákupního a společenského centra.

Čang Jang se zjevně vyhýbá tomu, aby hlásal nějaká popudlivě kritická stanoviska. Mnohdy ničitelský postup moderní civilizace vnímá jako cosi nezbytného, ale přesto v jeho pohledu zaznamenáme určitý smutek. Dospívá k závěru, že i do nového prostředí by si lidé měli ze své předchozí existence odnést co nejvíce - i když to mnohdy bude obtížné. Ve vyprávění můžeme nalézt dvě do jisté míry se křížící tendence: jednak až okázalé zdůrazňování moderních vymožeností či zvyklostí (počínaje pouliční automatizovanou sprchou přes užívání mobilního telefonu či kondiční běhání až třeba k počítačové rezervaci jízdenek), které spíše mají ukázat Čínu jako nedílnou součást vyspělého světa než tvořit kontrapunkt k zastaralé idyle, jíž hrdina příběhu nakonec sám propadá, jednak příklon k tradičním hodnotám, jakými jsou rodinná pospolitost a věrnost rodičovskému odkazu, jak ostatně "metaforicky" oznamuje i televizí vysílaný dokument ze života hmyzu.

Do téměř mravoličného příběhu jsou vsunuty jakoby pro pobavení (ale i poučení) další události, související zejména s někdy bizarními postavičkami, které lázně navštěvují. Nalezneme mezi nimi robustního mládence, jenž silným hlasem prozpěvuje O sole mio, avšak na veřejnosti není schopen vydat jediného hlásku, dva staříky škorpící se kolem svých zápasících cvrčků, ale také muže trpícího jak manželčinou diktaturou, tak navíc vlastní sexuální nemohoucností, či snílka, chtějícího podnikat velké obchody, ale zatím se topícího v dluzích.

Film Čínská lázeň je pojednán v linii dramatu s občasnými komediálními průstřihy a jednou nezakotvenou, znenadání zařazenou vsuvkou, která zprvu vyhlíží jako protiklad k instituci lázní, jako střípek legendy o lidech z bezvodých pustin, než se ukáže, že se vlastně jedná o výjevy z matčina dětství a mládí. Tehdy - ještě jako děvčátko - spolu s babičkou podstoupila namáhavou, zdlouhavou cestu k posvátnému jezeru, ale především je akcentován motiv vody jako vzácného zboží, za něž se platí obilím či potravinami. Životadárné vodě patří úcta, ať již je jí dostatek, takže poskytuje potěchu těla i ducha, či naopak chybí, pročež s ní musí být nakládáno jak se vzácností.

JAN JAROŠ

Úterý 31. 8. 2004 NOVA - 21.50 hodin

Krevní pouto

Sympatická mladá žena Helen Baring a její neméně sympatický manžel Jackson se krátce po svatbě rozhodnou, že stráví Vánoce na ranči v Kentucky, kde žije jeho matka Martha. Mají pro ni báječnou novinu: Helen je těhotná a oba doufají, že nastávající babička bude mít radost. Jenže skutečnost je poněkud jiná. Martha je totiž posedlá představou, že Helen je její sokyně, která se jí snaží oloupit o Jacksona, kterého vždy milovala až nezdravě silnou a nekritickou mateřskou láskou. Její posedlost navíc posiluje skutečnost, že její kdysi tak poslušný a hodný syn nyní drží při manželce. A tak Helen nečekají pohádkové Vánoce, ale děsivá noční můra.

Režie Jonathan Darby. Hrají Jessica Lange, Gwyneth Paltrow, Johnathon Schaech a další.

Středa 1. 9. 2004 NOVA - 21.45 hodin

Nevina se prokazuje obtížně

Americký snímek Vyjednávač patří mezi běžné historky o čestných poldech, kteří se ocitli v podezření, že spáchali zločin - a museli se zbraní v ruce hájit svou nevinnost. Zatímco v minulých desetiletích by filmaři takový případ směřovali k soudu, kde by pravda nakonec vyšla najevo, v současné době se takové řešení jeví málo atraktivní. Proto hrdinové sami pátrají po skutečném pozadí zákeřné denunciace a s nenucenou lehkostí se brání útokům speciálních komand. Stejně postupuje i Danny Roman (Samuel L. Jackson), obviněný z vraždy svého parťáka. Samozřejmě tuší, že za vším jsou zpronevěřené peníze, jimž mrtvý přišel na stopu - ale dlouho nemůže své podezření dokázat. I nadřízení a bývalí kolegové o jeho nevině pochybují. Zajme proto několik rukojmí, rozhodnut očistit svou pověst všemi prostředky.

Jak to v podobných případech bývá (stačí si vybavit snímky jako L.A. Přísně tajné nebo Šerifové), i tentokrát je hrdinou specialista, zasahující ve zvlášť složitých případech - takzvaný vyjednavač, který vstupuje do kontaktu s násilníky, odvádí jejich pozornost a umožní tak jejich zneškodnění. Proto dokonale ovládá vyjednávací praktiky a s úspěchem čelí jejich užívání, dokonce dává lekci v jejich správném užívání. Kolega vyjednavač, kterého si sám vyžádal jako podmínku další komunikace, záhy zjišťuje, že celý případ je podivný, že sílí snaha nešťastníka za každou cenu zlikvidovat - a nakonec je sám odvolán. To už je však přesvědčen o Romanově nevině a rozhodne se mu pomoci...

Vyjednávač těží hlavně z nočních scenerií, ale jinak po námětové i vypravěčské stránce povážlivě konvenční - včetně toho, že hrdina nesmí nikoho zabít ani v největším vzteku, takže lze předpokládat, že své rozhodnutí zabíjet rukojmí určitě nemyslí vážně. Příběh se odehrává v Chicagu a zasazení do běžného pouličního ruchu je sugestivní, ovšem prázdnotu postav nezachrání žádná pohybová uvolněnost ani ležérně plynoucí promluvy.

(jš)

Čtvrtek 2. 9. 2004 ČT 2 - 23.40 hodin

Sólo pro Irenu Budweiserovou

První z poprázdninových premiér pořadu Sólo pro... je věnována univerzální muzikantce, zpěvačce a skladatelce Ireně Budweiserové. Kamery zaznamenaly její vystoupení v brněnské Staré pekárně. Partnery jí tu bylo vynikající jazzové seskupení Fade In (Miroslav Linka, Jaroslav Šindler, Vít Fiala). Sama Budweiserová má ovšem hudební záběr podstatně širší - od spirituálu přes folk a blues až ke zmíněnému jazzu.

Pochází z Mýta u Rokycan. "Je to obec asi s dvěma tisíci obyvateli. Chodila jsem tam na devítiletku a taky do různých kroužků," vzpomíná s tím, že tenkrát bylo - i v menších obcích - víc příležitostí ke kulturnímu nebo společenskému vyžití. Konzervatoř mladé Ireně rodiče rozmluvili, studovala tedy ekonomickou školu. "Dala jsem ale rodičům podmínku: bude to v Praze! Tak jsem se v necelých patnácti letech ocitla ve velkoměstě a úplně ztratila půdu pod nohama. Dost dlouho jsem se cítila opuštěná," vybavuje si svůj příchod do stověžaté matičky měst. Po škole pracovala osm let v administrativě, volání hudby bylo ale nakonec silnější. Vystudovala Konzervatoř Jaroslava Ježka (nejdříve ji ovšem nepřijali, znovu to zkusila až za tři roky) a její hvězda začala stoupat: Spirituál kvintet, sólové projekty, muzikál, desky.

Dnes patří ke zpěvačkám, které umí zapívat snad všechno. "Jako mám játra i ledviny, líbí se mi něco z muzikálu, jazzu, hodně z černé muziky. Všechno se přirozeně prolíná - hudební žánry jsem ostatně nikdy nevnímala odděleně. Mám ráda hudbu bez mantinelů a takovou chci zpívat," vyznává se Irena Budweiserová.

(top)

Pátek 3. 9. 2004 ČT 2 - 23.00 hodin

Kočka na kolejích

Na malém nádraží v polích čekají Véna a Évi na noční vlak. Évi je servírka, Véna stěhovák. Jejich vztah trvá už sedm let a téměř vše si už řekli. Nudu čekání jim zpestří příhoda, v níž dva vesničtí kluci honí mladíka, který chodí jednomu z nich za sestrou. Nedorozumění kolem toho i jejich vzájemná honička jsou jediným vnějším elementem, který zasáhne do dlouhého dialogu hlavních hrdinů, v němž se dovíme, že Évi by se ráda vdávala a měla děti. Véna nechce o ženění ani slyšet. Toto časté a obehrané téma mezi nimi však přerůstá do hlubší a niternější sondy, odkrývající jejich nejvlastnější přístup k životu, lidským vztahům, potřebě lásky.

Sobota 4. 9. 2004 ČT 1 - 21.05 hodin

Ženich na útěku

Jimmie Shannon je svobodný mládenec, který pracuje v dědečkově firmě, užívá si života a někdy uvažuje o tom, že by se mohl také oženit. Najednou má pocit, že sympatická Anne, s kterou se zná asi rok, je ta pravá. Bohužel v milostných vyznáních a žádostech o ruku Jimmie není sběhlý. Romantický večer v luxusní restauraci se změní v dokonalou prohru. Uražená Anne se rozhodne, že z města raději odletí, aby zapomněla na Jimmyho. Toho v zápětí zaskočí smutná zpráva o smrti jeho bohatého dědečka. Byl to sice podivín, ale nestálost vnuka mu vždycky lezla krkem. Proto odkáže Jimmiemu 120 milionů dolarů, jež může získat jen pokud splní tři podmínky: má se oženit do doby než završí 30 let, musí zůstat nejméně deset let ženatý a během prvních pěti let zplodit potomka. Největší problém je v tom, že Jimmiemu nezbývá moc času, aby si našel nevěstu, protože narozeniny má již zítra...

Režie Gary Sinyor. Hrají Chris O´Donnell, Renée Zellwegerová, Peter Ustinov a další.

Neděle 5. 9. 2004 ČT 1 - 20.00 hodin

Když se střetnou kultury

Nový televizní film Zlatá brána natočil režisér Jaroslav Brabec podle scénáře Alexandry Berkové. Jeho protagonisty jsou učitelka češtiny (v podání Marty Vančurové) a moldavský gastarbeiter (toho hraje Andrej Bestčastnyj). Po napsání scénáře se jeho autorka nechala přemluvit, aby ho převedla do literární podoby. Vznikla tak knížka s názvem Banální příběh. Autorka doplňuje:

Přesvědčila mě nakladatelka a skutečnost, že jsem potřebovala nějaké peníze. Ta záloha se tedy hodila... Hlavně jsem ale vnímala hlasy kritiků, kteří o mé literatuře tvrdí, že to jsou jenom jakési střípky a že to hlavní, tedy napsat příběh, neumím. Věděla jsem, že to není pravda.

Opravdu byl scénář prvotní?
První byl scénář - dala jsem se cestou lineárního vyprávění. Kdybych svoji nasbíranou zkušenost zpracovávala nejdřív literárně, byly by to jakési flashe dialogů, vnitřních monologů, snů, představ, cest do budoucnosti a minulosti. To je systém sněhové koule, který nemám ráda. Každá situace k sobě přitahuje další situace a to je něco úplně jiného, než lineární vyprávění. Touto cestou vlastně může původní děj úplně zmizet - ostatně i to se mi už stalo.

Sledovala jste natáčení filmu?
Nesledovala. Režiséři jsou zvláštní a různí. Například Hynek Bočan, když točil seriál Co teď a co potom, mě chtěl mít na place. Mluvila jsem s herci, procházeli jsme si prostředí a situace. Naopak Jaroslav Brabec u Zlaté brány jakoukoliv moji poznámku bral jako vměšování se do režijní profese. Navíc se identifikoval s mužskou stránkou toho mého příběhu. K natáčení mě nepřizval.

V knize často odkazujete k filmu jako takovému, například filmovou terminologií...
Ano. Musím ale říct, že slova jako střih a zatmívačka používám jenom v knize, v původním scénáři nejsou. To jsou výrazy, kterých smí používat jenom režisér.

Do jaké míry je příběh Zlaté brány autobiografický?
Z mnoha procent - i když to není dokument. V životě jsem mnohokrát prožila situace, kde jsem si řekla: Tady by měla být zatmívačka nebo Tady by měl být střih. Jenže ty situace nemizely a pokračovaly neúprosně dál. Taky proto v knize ta "filmová" slova používám.

Můžete říci něco k příběhu filmu (a knihy)?
Ten příběh je "banální", ovšem pro mě zajímavý tím, že jde o střet kultur. Skutečně se mi přihodilo, že jsem musela přehodnotit všechny svoje představy, touhy a očekávání tváří v tvář člověku z jiného světa; z prostředí, kde se jinak mluví, jinak jedná, kde existuje úplně jiný vztah k rodině a k ženám.

Bavilo vás psát dialogy neumělou ruštinou?
Bavilo, a moc! Musela jsem je ale hodně měnit - původně totiž nebyly vůbec srozumitelné, alespoň pro některé. Redaktorka knihy byla mladá a nevěděla například, co je to "nádo". Musela jsem to tedy změnit na "treba". A takových příkladů bych našla víc.

TOMÁŠ PILÁT