číslo
36 |
|
Tipy ČRo |
|
Antonín Dvořák: Jakobín
Dílo, které Dvořák zkomponoval "ke své radosti a k vlastnímu potěšení", se původně mělo jmenovat Matčina píseň nebo Příjezd panstva, teprve později se autorská dvojice dohodla na společném názvu, nesoucím označení francouzských radikálních revolucionářů. Do kolektivní práce přispěl též staročeský politik František Ladislav Rieger, otec libretistky, který napsal verše Terinčiny árie "Na podzim v ořeší". Premiéra první verze Jakobína se uskutečnila roku 1889 v pražském Národním divadle (druhé od devět let později) pod taktovkou Adolfa Čecha a v režii Josefa Šmahy. Děj je postaven na drobných figurkách českého maloměsta. Snad nejzdařilejší z nich je učitel a regenschori Benda, který sám zkomponuje pro školní sbor a orchestr serenádu k oslavě nového majitele panství. Tato epizoda je připomínkou odvěké hudebnosti našeho národa, zejména v 18. století, kdy Čechy byly nazývány konzervatoří Evropy. A ještě je tu jeden moment, který vystihuje historickou podmíněnost české povahy. Nejlépe to vyjádřil český skladatel Iša Krejčí: "Dvořákovým dílem jakoby se neustále vinula vzpomínka na doby roboty, na pány France a na poníženou služebnost českého člověka, který pak musil hledat útěchu v pohádce a ve světě lidových bajek". Na Dvořákově opeře je však patrné, že český národ v této tvrdé zkoušce obstál dobře a zachoval si smysl pro spravedlnost a čest. IVAN RUML |