číslo 37
vychází 30. 8. 2004

Zpět na obsah         

Rozhlasová publicistika

FONOGRAM

Další výlet do historie české populární hudby věnujeme herci, skladateli a písničkáři, který prožil největší část svého muzikantského a uměleckého života v Brně. Některé z melodií, které složil a na přelomu třicátých a čtyřicátých let minulého století nazpíval na gramodesky, uslyší posluchači ČRo 2 - Praha v premiéře první poprázdninové zvukové podoby Fonogramu Gabriela Gössela v úterý 7. září krátce po 21. hodině.

Zpěvák a skladatel Jindřich Loukota

Jméno Jindřicha Loukoty, rodáka z Plzně-Božkova (*14. července 1908), se na etiketách gramodesek objevilo poprvé koncem roku 1934 jako autora waltzu Jeřáby rudé. O několik měsíců později vyšla na gramodeskách jeho další úspěšná skladba, polka s názvem Holka, ty jsi hezká. Tyto dvě písničky rázem vynesly jejich autora mezi tehdejší přední hvězdy české populární hudby, i když největší slávy se měl dočkat jako autor úspěšných operet až o několik let později. To bychom ale už předbíhali.

Studium na plzeňském gymnáziu ani na obchodní škole Loukota nedokončil, na živobytí si proto musel nějaký čas vydělávat jako skladník v potravinářském velkoobchodě v nedalekých Rokycanech. O budoucnosti mládence se sametovým hlasem prý rozhodla manželka majitele zmíněného velkoobchodu, která ho přesvědčila, že by z něj mohl být lepší zpěvák, než obchodník.

Loukota se věnoval studiu zpěvu na soukromé škole Josefa Branžovského v Plzni. Po jejím absolvování byl v roce 1929 přijat jako sborista do operního souboru tamějšího Městského divadla. Na této scéně působil až do roku 1932, poté se přestěhoval do Brna, kde mu bylo nabídnuto angažmá v operním souboru Zemského národního divadla. Na této scéně vystoupil Loukota například v operách Fra Diavollo, Kmotřička či Carská nevěsta, účinkoval i v populárních operetách a často vystupoval též v brněnském rozhlase, kde natočil řadu snímků. V roce 1945 se Jindřich Loukota stal sólistou operetního souboru brněnského Národního divadla.

Vraťme se ale do konce třicátých let minulého století. Loukotovy výše zmíněné první úspěšné skladby otextovala dvojice, která byla na etiketách gramodesek uváděná jako Polách a Žalman. První půlku této plodné textařské dvojice tvořil úředník a příležitostný literát Bohumír Polách, druhou pak spisovatel František Kožík (ten používal ještě další umělecký pseudonym Adam Adam). Tato dvojice byla podepsaná i pod libretem Loukotovy první - a hned veleúspěšné - operety Mé štěstí má zlaté vlasy z roku 1939. Několik Loukotových písniček z tohoto dílka natočil ve stejné době na gramodesky značky Ultraphon orchestr R. A. Dvorského - jmenujme například tango Nepřísahej na žádnou lásku, slowfox Měl jsem vás tak rád a polku s názvem Nebudu ti říkat Mary.

U této skladby se teď na chvilku zastavíme, abychom ocitovali alespoň část jejího prvoplánově nacionalistického textu. Zpěvák vyjmenovává několik cizích dívčích jmen (např. Lulu či Mary) a klade patetickou otázku: Kdopak nám ta jména snes, slyšel to kdy svět? Kde to vlastně žijeme, jaká je to zem, že tu se svým jménem není nikdo spokojen? Nebudu ti říkat Mary, když jsi moje Mařenka, nebudu ti říkat cherie, když jsi moje dívenka, nebudu ti říkat darling, když ty jsi můj miláček - nebudu a nebudu, protože jsem Čech! Nechci s tebou mívat rande, ale dostaveníčko, nebudu ti šeptat sweetheart, když jsi moje srdíčko.

Jako zpěvák debutoval Loukota na gramodeskách značky Ultraphon o něco dříve, v květnu roku 1939. Za doprovodu orchestru R. A. Dvorského tehdy nazpíval vlastní tango Zavolej mne zase zpátky a waltz Milana Pavla (ve skutečnosti hudebního skladatele Jana Plichty) nazvaný Bílá jachta. Obě tyto písničky otextovala opět dvojice Polách - Žalman.

Na gramodesky značky Ultraphon Loukota nazpíval celkem asi dvě desítky písniček, na některých zpíval společně s Karlem Vackem, dívčím Bajo triem, a Lištičkami. Nejčastěji ho na těchto nahrávkách doprovázely orchestry R. A. Dvorského, Karla Vacka a Jaroslava Maliny. Řadu dalších písniček z pera Jindry Loukoty nazpívali na gramodesky značky Ultraphon například Jára Pospíšil, Karel Veselský, Ultraphon Duo (= Oldřich Kovář + Karel Vacek) a nahrály je například orchestry Dola Daubera, Antonína Balšánka, Antonína Drábka či Josefa Venclů.

Na gramodesky značky Esta nahrávaly Loukotovy skladby orchestry Harryho Hardena, Dolfiho Langera či Slávy Macha. Z Loukotovy typické tvorby se poněkud vymyká lyrická melodie (opět na slova dvojice Polách-Žalman) nazvaná Píseň o malém námořníčku, kterou na etiketu Esta nazpívala v roce 1940 za doprovodu orchestru Jaroslava Maliny šansoniérka Míla Spazierová-Hezká (...kéž se mi vrátíš, malý námořníčku, kéž se mi vrátíš ze zámoří zpět. Vzpomeň, že čeká na tě náruč měkká, vzpomeň si, až zase obepluješ svět. Kéž se mi vrátíš, malý námořníčku, je mi tolik zima - vrať se ke mně zpět...).

Z dalších Loukotových operet jmenujme ještě tituly Staňte se mou královnou a Za humny je veselo. Po roce 1945 byla populární jeho opereta Dvě srdce tančí polku a písničky v polkovém rytmu Bílé konvalinky a U Rokycan.

Jindřich Loukota zemřel v Brně 8. září roku 1972.

GABRIEL GÖSSEL

Příště: Pěvecký soubor Comedian Harmonists

Obrazové materiály archiv autora