číslo 37
vychází 30. 8. 2004

Televize
a film

TV TIPY

Pondělí 6. 9. 2004 ČT 2 - 21.15 hodin

Jak se ženská dilemata řeší ve Vietnamu

Vietnamská kinematografie patří u nás k neznámým, i když ve světě již několikrát upoutala pozornost - zejména zásluhou režiséra Tran Anh Hunga, pravidelně čerpajícího z francouzské finanční podpory. Dosáhl ideální situace: evropský koproducent mu nijak nezasahoval do koncepce filmů, vesměs situovaných do Vietnamu a ve vizuálně vytříbených, záměrně statických obrazech zkoumajících spíše duchovní dilemata svých hrdinů než jejich společenský status. U nás jsme kdysi viděli pečlivě vykrouženou Vůni zelené papáje, zatímco gangsterský příběh Cyklotaxi, kterým zvítězil na benátském festivalu, nám dosud uniká. Česká televize nyní nabízí jeden z jeho méně věhlasných snímků Na vertikále léta.

Zahraniční ohlasy zdůrazňovaly smysl pro impresivní ladění příběhu, které připomíná čechovskou poetiku se vší melancholií prýštící ze zdánlivě všedních, dokonce snad banálních rozmluv a událostí. Ostatně hrdinkami jsou i zde tři sestry (jmenují se Suong, Khanh a Lien), které v Hanoji provozují kavárnu, navíc se každá z nich stará i o vlastní domácnost a ty vdané navíc musí zastávat roli spořádaných manželek. Suong se odcizuje svému muži, který se živí jako fotograf, Khanh očekává dítě se začínajícím spisovatelem, nejmladší Lien zase klade přemrštěné požadavky na nesměle se dvořícího studenta.

V průběhu několika letních dnů, do nichž režisér soustředil své vyprávění, se odehraje pár navenek nepříliš konfliktních událostí, které přesto ovlivní budoucnost všech zúčastněných - zdánlivé jistoty se rozrušují pod náporem hroutících se vztahů, manželských i mileneckých, zvažování různorodých vyhlídek vede k neshodám, avšak posléze vítězí sourozenecká soudržnost, utvrzená i uctíváním matčiny památky, kterou nenaruší ani příchod tajemného muže, možná matčina dávného milence. Rodinnou pospolitost doplňuje ještě postava bratra, ovládaného touhou věnovat se herecké dráze, v jehož chování někteří posuzovatelé nacházeli homosexuální příznaky.

Tran Anh Hung se citlivě ponořil do nitra svých postav (a hrdinek zvláště), zachycuje drobné záchvěvy jejich umanutí i nejistot, postihuje, jak si trojice žen pozvolna uvědomuje svou strnulou rezignaci a snaží se ji přemáhat, osvobodit se od nánosu přetvářky ve prospěch autentických emocí. Režisér vypráví pozvolna, trpělivě buduje jednotlivé charakteristiky, pozorně si všímá postav, v jejichž subtilním ztvárnění nenalezneme jediné zaváhání. Mimořádný důraz opět klade na výtvarnou stránku svého příběhu.

Tchajwanský kameraman Mark Lee přesvědčivě evokuje žár spalující velkoměstskou scenerii chvějící se v horkém vzduchu, v pastelových barvách modeluje prosluněná zákoutí i střídmě zařízené interiéry, v nichž se hrdinky pohybují. Práce s osvětlením, promyšlené obrazové kompozice, to vše prozrazuje takovou péči, až se neubráníme pocitu zbytečné přeumělkovanosti. Promyšlená je též zvuková dramaturgie, která rovněž dokresluje sytě zhmotněné prostředí - do rozmluv se nenápadně vtírá pozadí, ať již je tvoří ptačí štěbetání, bzučení hmyzu či vrnění deště. Vypravěčsky může film Na vertikále léta působit až staromilsky - musíme však ocenit bezpočet drobných významotvorných plošek, z nichž se tkají navenek poklidné osudy trojice protagonistek.

JAN JAROŠ

Úterý 7. 9. 2004 PRIMA - 22.00 hodin

Dilema

Několikanásobný vrah, odsouzený k trestu smrti, Rudy Salazar, je jedinečný potenciální dárce kostní dřeně pro děvčátko Delfínu. Guvernér mu proto promine absolutní trest. Těsně před transplantací se Rudymu podaří z nemocnice utéci a ihned začíná páchat další trestnou činnost. V zájmu záchrany života malé Delfíny je nutné, aby byl dopaden živý. Mimořádně brutální Rudy za sebou zanechává spoustu mrtvých, včetně policistů. A čas, potřebný k transplantaci se nemilosrdně krátí.

Režie Eric Larsen. Hrají C. Thomas Howell, Sofia Shinasová, Danny Trejo, Courtney Gains a další.Dilema, USA 1997. Režie Eric Larsen.

Středa 8. 9. 2004 NOVA - 22.40 hodin

Zabiják

Příběh se odehrává v roce 1998 v Německu, kde řádí bývalý příslušník cizinecké legie Volker Bretz. Zabil už tři lidi a je připraven zabít další, každý den jednoho, dokud požadavky nebudou splněny. Jeho oběti jsou z řad politiků a předních průmyslníků z oblasti jaderného průmyslu a jeho požadavkem je okamžité uzavření jaderné elektrárny. Své oběti viní Volker Bretz ze smrti své malé dcerky, která zemřela na rakovinu, protože věří, že příčinou její osudové nemoci byl právě provoz kontroverzního reaktoru. Nejprve se tázal, potom vyzýval k jeho odstavení a nakonec atomovou lobby varoval. Když nic nepomohlo, rozhodl se naposledy sáhnout po svých bojových zkušenostech a vynutit si uzavření elektrárny násilím.

Režie Thomas Bohn. Hrají Dennis Hopper, Katja Flint, Heino Ferch, Hannelore Hoger, Ulrich Mühe a další.

Čtvrtek 9. 9. 2004 ČT 1 - 20.00 hodin

Dospívání před sto lety

Jaromil Jireš se proslavil hned ve svých začátcích jako tvůrce, který dokáže postihnout mravní dilemata současnosti. Křik a Žert dodnes vypovídají s mimořádnou přesvědčivostí o atmosféře 60. let, o jejich iluzích i marném očekávání. Jireš uspěl také jako citlivý adaptátor literárních předloh. Prokazuje to i přepisem Havlíčkova románu Helimadoe.

Zvláštní název v sobě zahrnuje první slabiky ze jmen pěti pohledných dcer venkovského pana doktora Hanzelína (Josef Somr), rozšafného, lidumilného člověka. Film postihuje povýšenost, pokrytectví a přetvářku na maloměstě, jimž svobodomyslný a života znalý lékař bez jakékoli okázalosti vzdoruje, dávaje svému okolí platný příklad. Helimadoe se odehrává na přelomu století a s jeho reáliemi si režisér pohrává v rámci možností s maximální pečlivostí (zejména se to týká nasvětlování scén, kdy je patrná snaha postihnout, jak mohlo vyhlížet prostředí, osvícené jedině petrolejkou).

Jireš - ve spolupráci s kameramanem Petrem Polákem - sice nezastírá určitou idyličnost svého půvabného obrázku maloměstského společenství, ale nevyhýbá se ani znepokojivým podtextům. Oproti předloze si počíná uhlazaněji, změkčuje protiklady, vytěsňuje trudný dopad hmotné nouze i nesnášenlivosti. Avšak základní poselství Havlíčkovy předlohy aspoň rámcově zachovává.

V rámci toho, co česká kinametografie nabízí, představuje před deseti lety natočený film sympatický pokus neohromovat diváka prázdnými atrakcemi. Přitažlivost snímku ostatně umocňuje i herecké obsazení: kromě osvědčeného Josefa Somra spaříme Jiřího Bartošku, Oldřicha Navrátila, Janu Dolanskou, Zuzanu Bydžovskou, Lucii Zedníčkovou... Ačkoli se v tisku vyskytly i odmítavé reakce, nelze přehlédnout, že film s výrazným poetickým cítěním líčí zmatky pubertálního dospívání, prvních lásek i zklamání.

(jš)

Pátek 10. 9. 2004 NOVA - 20.00 hodin

Září 2001: smrt přišla z Hamburku

Příběh, který začíná roku 1996, sleduje skupinu nenápadných studentů z Egypta, Jemenu, Maroka a Libanonu, kteří obývají předměstský byt v Hamburku, aby se o pět let později tři z nich stali vrahy tisíců nevinných lidí. Přestože sleduje osudy všech teroristů, kteří se na útocích podíleli, pozornost se soustředí především na Mohameda Attu a také Ziada Jarraha, studenta leteckého inženýrství na Universitě aplikované vědy v Hamburku. Tady, na školní půdě, se nenápadný mladík a obyčejný muslim poprvé dostal do kontaktu s konzervativními skupinami, postupně propadal jejich manipulaci a přijal za své jejich fanatické názory a teorie o zlé Americe, o hrozbě globálního sionistického spiknutí, uvěřil v džihád a nutnost boje proti všem bezvěrcům.

Režie Antonia Bird

Sobota 11. 9. 2004 ČT 2 - 22.10 hodin

Krok za krokem českou alternativní kulturou

Slovo "alternativní" značí - podle slovníků - něco "druhého", myšleno ve smyslu druhá možnost, ve vztahu k oficiálním či tradičním proudům. U kultury se k tomu mohou přiřazovat i rebelie, protesty nebo prostě jen novinky. Znamená to, že původně alternativní kultura se po čase může stát oficiální (nebo taky nemusí). Záleží to například na společenském uspořádání v tom kterém státu a samozřejmě i na tradici. Tím, jak to vypadalo v Československu, se zabývá dokumentární cyklus České televize Alternativní kultura. Volně navazuje na podobný projekt, který nás zavedl do světa.

Průvodce cyklem Josef Rauvolf se zaměřuje na osudy a tvorbu konkrétních umělců, osobností, kteří českou a československou alternativní kulturu vytvářeli. "Podstatná data a informace nemůžeme pominout, přitom ovšem vyprávíme (mnohdy patřičně dramatické) příběhy těch, kteří se vymezovali vůči establishmentu a vytvářeli neoficiální, mnohdy ovšem nesmírně zajímavé umění. Snažíme se odhalit motivy jejich postojů i tvorby. Chceme postihnout podstatu fenoménu, základní trendy vývoje a vzájemné souvislosti," říká k tomu. Cyklus tak představuje osobnosti známé i ty, o kterých se tolik neví a jejichž tvorba možná mnohé překvapí. Klíčem k jejich výběru byly tvůrcům pořadu jak kritéria umělecké a politické, tak i způsob vymezení se vůči stávajícímu režimu a jeho představitelům, lidský i umělecký protest proti snahám institucionálně ovládat a řídit život člověka. "Zajímavé jsou pro nás ty případy, kdy umělecká tvorba je nejen cílem, ale i prostředkem; tedy když vyrůstá spíše z potřeby zaujmout jasnou pozici vůči světu a společnosti než z ambicí být umělcem," doplňuje Rauvolf. Cyklus Alternativní kultura tak při jeho informativní funkci lze chápat i jako oslavu svobody a svobodného ducha.

Druhá část seriálu nese název Mimo proudy. Je věnována třem významným, i když ve své době nedoceněným českým malířům: Josefu Váchalovi, Alénu Divišovi a Bohuslavu Reynkovi.

(top)

Neděle 12. 9. 2004 ČT 1 - 20.00 hodin

Bolestné hledání svého místa na slunci

Chápu, co chtěl Benjamin Tuček ve své prvotině Děvčátko zachytit: citovou rozkolísanost a nestálost mládeže, marné hledání "pravé" lásky, ať se to týká generace nejmladší či střední, rodičovské. Zatímco pro tápání dospívajících má režisér ještě pochopení, dokonce je vnímá s jistým okouzlením, generaci rodičů již nahlíží prizmatem trapnosti, směšnosti, ba odpudivosti. Té odepírá jakoukoli shovívavost. Zatímco dospívající mládež má ještě na hledání nárok a je tím pádem jakoby omluvitelná, u starších je takové počínání jedině příznakem nedozrálosti (což je nejzřetelnější u hrdinčiny matky) či opotřebovaného soužití, jehož regenerace se zanedbala.

V syžetové rovině nenalezneme nic převratného. Dospívající Ema (Dorota Nvotová), která žije sama s matkou (Jana Hubinská) ve stále konfliktnější domácnosti, prožije několik milostných selhání, jeden vztah sama ukončí, další se rozpadne v bezvýchodnosti. Kolem této ústřední postavy rotuje několik dalších figur, zprvu spolu nesouvisejících (zejména maloměšťácky svárliví rodiče mladičkého vojáčka, jemuž Ema poskytne první sexuální zážitek), ale posléze zastřešených společnými vazbami.

Herecké ztvárnění je rozkolísané. Titulní hrdinka a její vrstevníci jsou stylizováni do nevědomě rozhněvaných, ale přitom tápajících bytostí, bezradných i zraňujících, zatímco u starších jedinců převažuje groteskně expresivní ztvárnění či dokonce laciná karikatura.

Rovněž Děvčátko, podobně jako další české filmy, chce "cosi" vypovědět, jenže činí tak s povážlivou mondénností, s nápodobou stejně vyumělkovaných a přepjatých zahraničních vzorů, které sázejí na blýskavě pozlátkové balení, na vnější vizuální efekty, které zahlcují vnitřní opravdovost. Roztěkaný důraz na noční scenerie, odosobněné prostředí barů a prázdných ulic, anonymitu panelákových sídlišť i bludiště silnic, které je obklopují, vzbouzí pocit mihotavé vizuální exkluzivity. Ta je snad zvládnuta kameramansky (Antonín Chundela), ale selhává v inscenační věrohodnosti, ve skladebném uspořádání, včetně snah výjevy občas podřizovat hudebním rytmům. Absence vlastního, svébytného náhledu, svévolné, mnohdy samoúčelné motivy (stačí připomenout okázalé prostocviky na ploché střeše výškového domu) způsobují obrazně řečeno zástavu dechu.

JAN JAROŠ